Vyšetřovatel případu oponoval: „Všechny okolnosti svědčily jasně v Jungrův neprospěch. Měl motiv, chtěl Králíčkovy cenné listiny a taky s nimi disponoval. Pobýval na místě činu v hodinách, které soudní lékaři označili jako nejpravděpodobnější dobu vraždy. Odmítal vypovídat… Ano, nepodařilo se najít vražednou zbraň. Smrtelná zranění na hlavě oběti vznikla údery tupého, zčásti hranatého předmětu, například tupou hranou sekery. V mlýnské stodole, kde je nepřehledná halda kovových strojů a součástek, může být vražedná zbraň schovaná dodnes.“

Junger změnil výpověď a připustil, že věděl o Králíčkově smrti: „Když jsem odcházel, slyšel jsem, že spí. Vzal jsem ty cenné papíry a šel jsem s nimi do banky. Ale na náměstí byly banky dvě, nevěděl jsem, která je ta správná. Nějak jsem si netroufal. Řekl jsem si, že se vrátím do Balkova mlýna, že Králíček bude možná ještě spát a já ty jeho věci nepozorovaně vrátím. Ale při návratu jsem viděl spousty krve. Králíček ležel mrtvý na posteli, kde jsem spával já, a na hlavě měl můj ručník! Cítil jsem hrůzu, vyběhl jsem v šoku na chodbu…“

Našel ho ležet ve vlastní krvi

Ale pak se vrátil k mrtvole. Na nic prý nesahal, jen se rozhlížel po věcech, které si odnese s sebou. Navzdory šoku si počínal velmi účelně. Sebral Králíčkův kabát a čepici, důkladně uzamkl byt i mlýn a odjel do Jihlavy, kde v penzionu Ježek nacvičoval podpis mrtvého.

„Když jsem ho našel v krvi, měl jsem větší strach, než když jsem stál na náměstí před bankami. Ale říkal jsem si: Tak tady máme mrtvýho. S tím se nedá nic dělat. Ale co bude s těma prašulkama?“

Výrazným právem každého obviněného je možnost seznámit se před ukončením vyšetřovacího spisu s jeho obsahem. Petr Junger přirozeně nebyl výjimkou. Dozvěděl se tak - ještě před podáním obžaloby státním zástupcem - o všech důkazech, které vůči němu existují.

Značnou důležitost měla expertiza z odvětví molekulární genetiky, ve které soudní znalec konstatoval, že vzorek krve, zajištěný na vnitřní straně Jungrových brýlí krátce po jeho zadržení, nese vysokou shodnost s krví zavražděného. Nešlo o otěr, ale kapku, resp. stříkanec… Jungrův osud se zdál být zpečetěn. Jenomže - ač s IQ na samém spodku normy - věděl si prosťáček opět rady!

Pokračování příště.

Viktorín Šulc