„Jedna plus jedna nejsou vždycky dvě,“ vysvětluje početní hříčkou soudní psycholog. „Je to jako u zvířat. Jeden pes si relativní kořisti ani nevšimne. Budou-li dva, začnou už kořist nahánět.

Touha předvést se před kamarádem, jaký jsem tvrďas, je vlastní řadě mladých mužů, co vzápětí putovali za mříže. Nezastupitelnou roli sehrál mindrák vlastního pocitu zbytečnosti. Prožili svou hvězdnou hodinu, ale za jakou cenu?“

Hořelo znovu

Tísňová zpráva vyvolala 20. dubna 1996 na operačním středisku teplického Hasičského záchranného sboru nemalý údiv - v opuštěném domě číslo třináct v ulici U kamenných lázní hořelo. Přesně řečeno: Už zase hořelo!

Poprvé lokalizovali hasiči nevelký oheň v okně přízemního bytu asi v 19.26 hodin, ve stejné místnosti šlehaly plameny i nyní, tedy těsně před 22. hodinou! Hořel starý a plesnivý gauč, víc dusivého čoudu než ohně, jenomže gauč stál u stěny naproti oknu, a plameny tak byly vidět z ulice. Zdálo se velmi pravděpodobné, že se tu někdo pokusil založit požár nadvakrát.

Vyřešil to pěstmi

Ale kdo? A proč? Před dům přijela i hlídka městské policie. Skupina přihlížejících svědků upozornila strážníky na dvě podezřelé osoby, mátožně postávající jen o pár desítek metrů dál. Protože nikdo z obou evidentně podroušených mladíků neměl u sebe doklady, dopravila je hlídka na služebnu. Jednadvacetiletý Stanislav Huček podal následující vysvětlení: „Zrovna jsme šli s kamarádem Vláďou okolo, viděli jsme požár, a tak jsme ho šli hasit.“

Šlechetný čin? Jenomže zmiňovaný kamarád, o rok starší Vladimír Šmerda, byl hovornější: „Do baráku jsem šel za somrákem Slávkem, který u nás ve Večerce dluží asi tři stovky. Byla tam tma, uviděl jsem postavu a lekl jsem se. Vyřešil jsem to po svém, tedy pěstmi a kopačkami. Poté jsem odešel pryč.“

Šroubovák do ledvin

Vskutku, Šmerdovy sportovní boty byly doslova nasáklé krví, zdálo se, že jejich majitel musel z neznámé postavy ve tmě doslova vykopat duši!
Tou dobou byl zásahem hasičů prolit starý gauč hektolitry vody.

Muži v přilbách prohlédli pro jistotu kromě přízemí domu také prostory v prvním patře. Nic příjemného tam na ně ovšem nečekalo. Ve světle reflektorů připomínala scéna filmový horor: Na prahu jednoho bytu, napůl schované pod vyraženými dveřmi, leželo bezvládné ženské tělo s kaluží krve kolem hlavy a zabodnutým šroubovákem v oblasti ledvin.

Pokračování příště

Viktorín Šulc