Její pohostinství „oplatila“ vražedkyně v příhodnou chvíli: 78letou paní svázala a přivázala k židli. Ve snaze vynutit si vydání peněz ji škrtila umělohmotným páskem, tloukla ji válečkem do hlavy (váleček se během exekuce rozpadl) a nakonec ji čtyřikrát bodla kuchyňským nožem do hrudníku - dvě rány z toho pronikly až k páteři.

S mrtvou obětí na židli ještě v domku přespala, druhý den se vrátila za manželem do východočeského Brněnce.

Právě Brněnec znamenal finále vražedných manévrů. Stodolovi tu 1. prosince 2002 usmrtili dvě starší sestry a opět sáhli do rejstříku oblíbených fint - snažili se navodit situaci modelově tak, že v rodinné hádce uškrtila Helena Cerháková svou sestru Dagmar Weissovou a pak spáchala sebevraždu podřezáním žil.

Zbýval ještě jeden problém: co s 92letou matkou obou obětí? Stodolovi ji nechali žít, defakto jí ovšem zastlali peřinami horní půlku těla včetně hlavy, takže byl zázrak, že se stará paní neudusila a přežila, byť v pošramoceném fyzickém i psychickém stavu.

Kdo si sedne za volant?

Štěstí opět vrahům přálo: dvě řezné rány na zápěstí Dagmar vypadaly věrohodně, málokterý sebevrah se totiž „šmykne“ hned napoprvé, spíš nejdřív vyzkouší několik nářezů.

Realita byla taková, že první říznutí na už bezvládné oběti (příčinou smrti byl rozvoj šoku jako důsledek poranění krku, včetně zlomení jazylky) prováděla Dana, ale nedařilo se jí. Vztekle praštila nožem a požádala manžela, aby za ni práci dokončil. Na to byl Stodola kadet - stačilo mu jeden jediný pohyb ostřím nože proti zápěstí mrtvé.

Štěstínení bezedné

Tím ale Stodolovi míru štěstí vyčerpali až do dna, zlomovým okamžikem bylo zotavení staré paní Cerhákové. Zprvu se zdálo, že vypovídá zmateně, mluvila totiž, že osudného večera u nich šermovali nějací mušketýři…

Mělo to však reálný základ: když totiž Stodola vnikl do domu oknem nad vstupními dveřmi, vyběhla do předsíně Dagmar Weissová a oháněla se proti vetřelci smetákem.

Každopádně ale paní Cerháková zmínila přítomnost „dlouhána z Kolářovic domu“. Tak se říkalo v Brněnci baráku, ve kterém Stodolovi dočasně bydleli jako nájemníci a odkud kritické ráno 2. prosince „náhle“ odcestovali do Slavošova.

První výslechy - ještě na svobodě - Jaroslava Stodolu silně znervóznily. Dne 11. prosince 2002 se pokusil o sebevraždu požitím velkého množství léků zapitých alkoholem. Díky lékařům přežil, začátkem února 2003 pak s Danou zpackali loupežné přepadení 78letého muže v obci Horka…

Po obvinění z loupeže se dočkal i paragrafu 219, tedy vraždy, do svých vyviňujících verzí se zapletávala čím dál víc i Dana Stodolová…

Cesta k pravomocnému rozsudku dvojího doživotí, vyřčeného Vrchním soudem - stalo se tak 31. srpna 2004 - byla prolomena… Snad nebude od věci, když článek zakončíme černým humorem.

Když se kriminalisté ptali Stodoly, proč si třeba nekoupili auto, kterým by jezdili za prací, vydělali by si a nemuseli by vraždit, Stodola prostoduše odpověděl: “ No jo, ale kdo by řídil? Dana chtěla, ale znáte ji. Ještě by někoho zabila!“

Viktorín Šulc