VYBERTE SI REGION

FOTOGALERIE: Chrudim je pro mě srdeční záležitost, říká Lavička

Chrudim - /ROZHOVOR/Fotbalový kouč po předčasném ukončení angažmá ve Spartě nezahálí a byl mimo jiné na stáži vJuventusu.

11.12.2008
SDÍLEJ:

Trenér Vítězslav Lavička absolvoval v Chrudimi ukázkový trénink a následnou besedu se studenty Pedagogického lycea se sportovním zaměřením při SOU a SOŠ Bohemia Chrudim.Foto: Karel Dvořák

Fotbalový trenér VÍTĚZSLAV LAVIČKA, který v říjnu předčasně ukončil své angažmá v pražské Spartě, v současné době dle svých slov „dobíjí baterky“ a chystá se na další pokračování své slibně započaté trenérské kariéry. Vždyť již dokázal dovést k mistrovskému titulu fotbalisty Liberce, s Viktorií Žižkov dosáhl na medailové umístění v lize a rok také vedl reprezentační jedenadvacítku.

V tomto týdnu se objevil v Chrudimi, která má pro něj zvláští kouzlo. Vždyť zde v tehdy druholigovém SK Chrudim končil svoji hráčskou kariéru a zároveň coby asistent trenéra Ludvíka Zajíce začal odhalovat taje trenérského řemesla. A protože Zajíc je v současné době třídním učitelem nově založeného Pedagogického lycea se sportovním zaměřením při SOU a SOŠ Bohemia Chrudim, tak není divu, že Lavička přijal ze staré známosti pozvání, aby se studenty lycea absolvoval ukázkový trénink a následnou besedu. Z ní vyjímáme nejzajímavější dotazy.

Nedávno jste absolvoval týdenní stáž v Juventusu Turín. Jak jste se k ní dostal a co vás tam zaujalo?
Podařilo se mi to díky Pavlovi Nedvědovi. Jsme oba Západočeši, on ze Skalné u Chebu, já z Plzně, známe se řadu let ze společného působení v Plzni i ve Spartě, takže jsem využil jeho pozvání a měl možnost sledovat komplexní týdenní tréninkový cyklus v tomto velkoklubu od A týmu, přes juniorku až po nejmladší kategorie. Jejich tréninkové centrum je na okraji milionového Turína a je podobné tomu sparťanskému na Strahově, ale ve větším rozsahu. Je tam deset hřišť s přírodní trávou, další s umělým trávníkem. Těch poznatků bylo hrozně moc. Zajímaly mě především odlišnosti od našich tréninkových zvyklostí. Zásadní rozdíly jsem nezaregistroval. Největší odlišností byla kvalita hráčského kádru. Byl jsem tam zrovna v období, kdy Juventus porazil v Lize mistrů dvakrát Real Madrid, takže se to projevilo i na celkové pohodě v klubu. To ovšem nijak neovlivnilo pracovitost a profesionální přístup hráčů k tréninku. Zajímala mě i příprava mládežnických týmů. Itálie je známá tím, že si hodně zakládá na taktickém pojetí hry a bylo to znát už od těch mládežnických týmů. Hlavní důraz je kladen na práci s míčem.

Změnil se Pavel Nedvěd od těch dob, co jste spolu působili?
Řekl bych, že se nezměnil. Na hřišti zůstává stejný. Pokud se jedná o trénink, tak přestože patří k nejstarším hráčům Juventusu, tak chodil první na trénink a věnoval se tomu, co tréninku předchází, tedy strečinku a podobně. A to tam mají další velké hvězdy typu Del Piera a dalších. Pavel prostě takový je a dává mladším hráčům dobrý příklad. A tahle cesta je správná. Co jsem měl možnost poznat Pavla v soukromí, tak je potřeba říct, že v Turíně je opravdu hvězdou. Lidé si ho tam váží, což je znát, když s ním jdete třeba do města, okamžitě je kolem něho rušno. K Pavlovi lze dodat, že vždycky byl, je a bude pracovitý člověk a v tomhle bych navázal směrem k vám, studentům sportovního lycea. To je jediná cesta pro vás, jakým způsobem uspět. Jestliže před sebou máte určitý cíl, tak tomu musíte podřídit maxinálně a absolutně všechno. V rámci samozřejmě svých daných možností. Pro vás to znamená škola a to, co jste si vybrali – kopaná. Takže ten Pavel Nedvěd byl přesně takový. Byl pracovitý, nenechal se do ničeho nutit, byl absolutně koncentrovaný, a to plus samozřejmě jeho talent, ho dovedlo tam, kde je.

Jak vzpomínáte na své hráčské a trenérské působení v Chrudimi?
Pro mě Chrudim znamená krásné třiapůleté působení v krásném městě. Měl jsem možnost jako hráč tady prožít svůj sklonek kariéry a navíc plynule přejít z té hráčské role do té trenérské. Nejdříve jako hrající asistent vašeho nynějšího třídního učitele Ludvíka Zajíce. Podařilo se nám postoupit do třetí a poté i do druhé ligy. Měl jsem možnost tady poznat spoustu fajn lidí, kteří měli rádi fotbal a dodneška je rád potkávám. Chrudim je pro mě, naprosto upřímně říkám, srdeční záležitost a vždycky se sem rád vracím. Ludvík Zajíc doplnil: Chtěl bych v této souvislosti poznamenat, že s Víťou Lavičkou se mi výborně spolupracovalo. To, co zde říkal o Pavlu Nedvědovi, tedy hlavně pracovitost a profesionální přístup, tak to samé platilo o něm. Trenérské zkušenosti sbíral i od trenérů, jejichž jména vám možná moc neříkají, jako Ježka, Uhrina, nebo plzeňského Žaloudka.

Jak jste se dostal z rodně Plzně až do Chrudimě?
Ta cesta byla poměrně dlouhá. Vyrůstal jsem na venkově poblíž Plzně, ale od devíti let jsem hrál za tehdejší Škodu, nyní Viktorii Plzeň. Přes žáky a dorost jsem se dostal až do A týmu a v devatenácti letech jsem dostal nabídku ze Sparty. Tam jsem strávil deset let s dvouletým přerušením základní vojenské služby v Chebu. Ze Sparty jsem se na dva roky přesunul do Bohemians a po skončení mého působení v Bohemce jsem přijal nabídku z Chrudimě. To už bylo na sklonku mé hráčské kariéry a jak už jsem říkal, pomohlo mi to v plynulém přechodu z hráče na trenéra.

Kde se vám lépe působilo? V Liberci nebo ve Spartě?
I mkdyž mé poslední angažmá ve Spartě skončilo dřív, než jsem měl představu a asi i vedení Sparty, tak se považuju za sparťana, protože jsem tam prožil značný kus mé hráčské kariéry. Nicméně třiapůlleté působení v Liberci nechalo v mém srdci, podobně jako to zdejší chrudimské, hlubokou stopu. I v Liberci jsem potkal hodně zapálených lidí pro fotbal, který se tam dělá na hodně profesionální bázi. Měl jsem možnost tam pracovat s kvalitním kádrem a z toho pramenily i výsledky. Podařilo se nám dokonce vybojovat titul v sezoně, před kterou odešlo z týmu několik jakoby hvězd do Sparty a dalších klubů. Mužstvo se však utužilo a podařilo se nám sezonou 2005/6 projet jako nůž máslem. Takže vzpomínky na Liberec mám výborné. Horší to bylo teď na podzim, kdy jsme tam přijeli se Spartou a prohráli 0:3. A to byl vlastně začátek týdne, který znamenal konec mého angažmá ve Spartě.

Dostal jste někdy nabídky trénovat třeba z Anglie nebo ze Španělska?
Nedostal (teprve ho to čeká, skočil mu do řeči Ludvík Zajíc). Pokud by mě to čekalo, bylo by to pěkné. Mxyslím, že trenéři v Čechách jsou kvalitní, ale dostat nabídky z takových fotbalově vyspělých zemí jako je Anglie, Španělsko, Itálie či Německo, tak to není pro naše trenéry vůbec snadné. Proto si vážím každého českého trenéra, který měl možnost zkusit si zahraniční angažmá. To byl příklad třeba i vašeho učitele a trenéra Ludvíka Zajíce, který působil v Kuvajtu. I já bych si chtěl někdy angažmá v zahraničí zkusit, protože si myslím, že to je výborná zkušenost po odborné trenérské stránce i po té lidské. V tomto směru nás brzdí naše mentalita. Nejsme tak průrazní, jako některé další národnosti, třeba z bývalé Jugoslávie. Ti s tím nemají absolutně problémy. V poslední době se však tato situace zlepšuje. Jednak už tolik nebrání jazyková bariéra, pozitivní jsou i zkušenosti hráčů, kteří působili v zahraničí a dokáží se tak lépe prosadit i na pozici trenéra. Nejtypičtejším příkladem úspěšného zaharničního trenéra je Ivan Hašek, který trénoval ve Francii, v Japonsku a nyní ve Spojených Arabských Emirátech. Ale jsou i další trenéři, kteří úspěšně působili v zahraničí, například Máčala v oblasti Perského zálivu a našli by se i další.

Jak se vám při trenérském působení ve Spartě spolupracovalo s bouřlivákem Řepkou?
Trénovalo se mi dobře. Tomáš je kvalitní hráč, ale vždycky je potřeba rozlišovat tu sportovní a lidskou stránku věci. Tomáš je fotbalista, který nejen ve Spartě hodně dokázal a může jí ještě hodně pomoci. Nicméně jeho povaha je taková, že je hodně vznětlivý. Když přijde nějaká nepohoda v týmu, nějaký krizový okamžik, tak Tomáš reaguje výbuchem nebo nějakým zkratovitým jednáním, a to je určitě ke škodě věci.

Máte nějaký vysněný tým, kde byste chtěl trénovat?
Já jsem už říkal, že jsem sparťan a jsem rád, že jsem dostal možnost ji i trénovat. To, že moje angažmá ve Spartě bylo krátké, neznamená, že na Spartu zanevřu. V mém srdci je stále číslem jedna. Ale nebránil bnych se ani dalším nabídkám. Vzpomínal jsem tady zahraničí, ale aby to byl nějaký konkrétní klub, to nedokážu říct. Jsem realista. Týmy takového kalibru jako Manchester United nebo Arsenal či Juventus půjdou určitě mimo mě. Jakékoliv trenérské anagžmá je vždy otázkou souhry vhodných okolností, podmínek a dalších záležitostí, takže se nechám překvapit.

Předpokladem úspěchu v zahraničí je jazyková vybavenost. Jak jste na tom s cizími jazyky?
V dobách mého mládí jsme měli možnost naučit se vlastně jenom ruštinu. Nepohrdám jí, něco si z ní pamatuji a v případě potřeby ji využívám. Na základní škole jsem chodil na nepovinnou němčinu, tehdy mě nijak nechytla a teď toho lituji. Naštěstí jsem se ve dvaceti letech z vlastní iniciativy začal učit anglicky. Neříkám, že mluvím perfektně, ale dokážu se v tomto jazyku domluvit.

Měl jste někdy vážnější trvalé zranění?
Bohužel ano. Současný vrcholový fotbal tohle riziko s sebou nese. Mně se tato nepříjemnost přihodila ve 24 letech, kdy jsem shodou okolností dostal pozvánku do národního týmu. Na přípravném kempu Sparty v Holandsku jsme hráli přípravný zápas s West Hamem United a tam mi jeden ze soupeřů tak pošramotil koleno, že jsem z toho měl přetržené zkřížené kolenní vazy s dlouhou dobou léčení. A má výkonnost po tomto zranění už nebyla taková, jako předtím. Na druhou stranu jsem si v době léčení dokázal srovnat životní priority. Samozřejmě jsem se chtěl vrátit k fotbalu a hrát co nejdéle, ale už jsem se snažil vystudovat a získat trenérské vzdělání, abych mohl ve fotbale pokračovat v této nové roli.

Jak se vám trénovalo s reprezentační jedenadvacítkou?
To byla pro mě fajn práce, nová zkušenost, byť trvala jenom jeden rok. Přece jenom práce reprezentačního trenéra je odlišná, než když trénujete v klubu. Měl jsem možnost sledovat hráče této věkové kategorie z různých našich klubů i ze zahraničí, protože tam bylo hodně adeptů na zahraničním angažmá. Celkem slušně jsme rozjeli kvalifikaci na mistrovství Evropy. Život tomu chtěl, že po roce se objevila nabídka od Sparty, které jsme neodolal.

Co vám více vyhovovalo, práce v klubu nebo u reprezentace?
Trénování v klubu je aktivnější, každodenní činnost, jste v kontaktu s hráči, můžete je svým způsobem víc ovlivňovat, nežli v pozici reprezentačního trenéra. Na druhou stranu u reprezentace jsem získal určité manažerské zkušenosti a nový, širší rozhled trenérské práce, takže obě pozice mají svoje pro a proti. Bližší je mi asi práce v klubu, ale znovu říkám, práce u reprezentace pro mě byla obohacující, nová zkušenost, kterou možná v budoucnu budu moci využít.

Jaký je váš vztah k odvěkému rivalovi Sparty – Slavii?
Co by byla Sparta bez Slavie a opačně? Já Slavii beru jako klub s velkou tradicí, který si prošel v poslední době velkou katarzí, kdy se dostal možná na samé dno, ale dokázal se z něho dostat až do pozic, v nichž se nachází nyní. Pro mě jako sparťana by samozřejmě bylo lepší vidět Spartu na první příčce, ale musím uznat, že v současné době jsou slávisté po zásluze nad sparťany výše. Po delším úsilí se dokázali prezentovat nejen na naší scéně, ale udělali i krok do Evropy ve smyslu loňské účasti v Lize mistrů a následně v Poháru UEFA. Hodně jim prospělo zprovoznění nového stadionu v Edenu. Kdo z vás jste na tomto stadionu byl, tak mi dá za pravdu, že to je opravdu parádní fotbalový stánek, ve kterém ten fotbal vypadá hodně jinak. Pro každého soupeře, ať tam přijede Sparta nebo nějaký jiný tým, je hodně těžké Slavii vzdorovat v takovém prostředí a s takovou diváckou kulisou.

V této souvislosti se ptám, jestli byste šel trénovat do Slavie, kdybyste dostal nabídku?
To je zajímavá otázka (smích). Naprosto upřímně říkám, přestože se nechci nijak rouhat, tak Slavie je klub, který si dost dobře nedokážu představit, že bych měl trénovat. A to si jí opravdu vážím, mám tam několik přátel a kamarádů, ale nedokážu si představit, že bych udělal ten krok a trénoval Slavii. Asistenta tam dělá Petr Vrabec, se kterým jsem prožil moc ve Spartě a Petr následně ten krok do Slavie udělal a dnes je podle mého názoru hodně důležitým článkem ve fungování úspěšného slávistického týmu. Samozřejmě, pokud se jednou za čas sejdeme, tak si my, sparťani, neodpustíme štiplavou poznámku na Petra, že převlékl kabát. Ale já ho velmi dobře znám a vím, že to je nejen dobrý trenér, ale i dobrý člověk, takže mu z celého srdce přeju to, že je úspěšný ve Slavii.

V čem vidíte přínos spolupráce při tzv. mentálním tréninku, který jste zavedl v Liberci spolu s Draganem Vujovičem?
V Liberci jsme dosáhli nějaké výkonnsotní úrovně a uvažoval jsem, jak ji dále zvýšit. Když se ukázala možnost spolupráce s Draganem, tak jsem toho využil a podle mě to bylo jednoznačným přínosem. Získal jsem s ním tu nejlepší zkušenost. Pokud se budete bavit s hráči, kteří získali s tímto mentálním tréninkem zkušenosti, tak neříkám u všech, ale ve většině případů je jejich odpověď pozitivní. Ať to bylo v Liberci, u jedenadvacítky či následně ve Spartě, tak si myslím, že tohle je takový kamínek do mozaiky, který může výkonnost hráče a v návaznosti i týmu zvednout. Spolupráce s Draganem byla taková, že jsme to nenařizovali celému týmu, ale bylo to dobrovolné. Je to věc, která nepřináší výsledky okamžitě, ze dne na den. Je to dlouhodobější proces, ale odezva hráčů, kteří tím prošli, je taková, že dodnes s tím Draganem jsou v kontaktu a spolupracují s ním.

Koho považujete za největší talent, který vám prošel pod rukama za vaší trenérské kariéry?
Asi Tomáš Rosický. Já měl možnost s Tomášem pracovat ve Spartě v době, kdy byl na přechodu z dorostenecké kategorie mezi dospělé a už v té době bylo patrné, přestože vizuálně vypadal velmi subtilně, že jeho fotbalové schopnosti a dovednosti byly někde jind, než u většiny spoluhráčů. Myslím, že velmi důležitý je talent, který ale sám o sobě nestačí, aby se hráč v budoucnu prosazoval. Tomáš je ze sportovní rodiny. Tatínek kopal za Spartu, maminka také sportovala, a takové prostředí jej zákonitě posouvalo vpřed. Ale ta míra jeho talentu byla nepochybně velká.

A co tedy říkáte vleklému Rosického zranění?
U každého hráče je zranění frustrující a zvláště, pokud je dlouhodobějšího charakteru. Když je to u takového fotbalisty, který má talent a nesporné fotbalové dovednosti a pošle ho to mimo hru na rok nebo i více, tak to není pro něj lehká situace. Je to smůla jak pro jeho Arsenal, tak pro naši reprezentaci. Ale jsem optimista a chci věřit, že Tomáš se i přes tuto dlouzhodobou absenci dokáže uzdravit a úspěšně se vrátit k vrcholnému fotbalu. Byla by velká škoda, kdyby musel s fotbalem skončit.

Autor: Petr Novák

11.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Za hluk z letiště dostanou milion

Pardubice - Kompenzaci využijí obvody na opravu školek a hřišť.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Mikroregion myslí na běžkaře

Horní Bradlo – Lidé z mikroregionu Centrum Železných hor budou i v nadcházející zimě připraveni upravovat a udržovat několik desítek kilometrů běžkařských stop. Zatím je ale sněhu málo. Krajinu v okolí Horního Bradla, Nasavrk nebo Seče včera ráno pokrývala jen zhruba pěti až sedmicentimetrová vrstva sněhu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies