Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak si užíváte dovolenou?

Momentálně jsem na třídenní pánské jízdě s kamarády. Zavítali jsme na hradecký koncert Kabátů a přijeli za Jardou Plašilem.

Podle očitých svědků jste se na koncertě na letišti východočeské metropole výborně bavil?

To si pište! Kabáty poslouchám už léta, ale až nyní se mně poštěstilo podívat se na jejich živé vystoupení. Atmosféra v dějišti koncertu byla skvělá. Perfektně jsem se při jejich hudbě odreagoval.

Můžete prozradit další plány v době dovolené?

Ještě nás s kamarády čeká Praha. Zbylých čtrnáct dní budu v Čechách trávit s rodinou. Týden před začátkem letní přípravy na nadcházející sezonu se vracím do Monaka, kde si užijeme posledních pět volných dnů, a třicátého června už začínám trénovat.

Můžete představit vaše společníky, s nimiž jste přijel do Černíkovic?

Jsou to moji skalní kamarádi, s nimiž jsem začínal hrát fotbal ještě ve Smetanově Lhotě. Jsem nesmírně rád, že si na ně alespoň jednou za rok dokážu udělat čas.

Kolik vás je?

Se mnou šest.

Do černíkovického sportovního areálu jste zavítali luxusní limuzínou Lincoln, která hlavně svojí abnormální délkou vzbudila patřičný rozruch…

Půjčujeme si ji už od léta 2001. Každý rok vyrážíme na jiná místa. Řidič je naším kamarádem. Je to pohodlná jízda. V autě se výborně odreagujeme. Jsem za pár dní s partou přátel nesmírně vděčný. Manželky nám tuhle tradiční akci tolerují, takže to nemá chybu.

Na Rychnovsko vás pozval spoluhráč z Monaka Jaroslav Plašil. Jste přáteli?

Určitě. Jsem Jardovi velmi zavázán. Během prvního roku po mém příchodu z německého Dortmundu do Francie mně nezištně pomáhal.

V čem?

Hlavně co se týká řeči. Dalo by se říct, že v tomhle směru jsem byl na Jardovi závislý. Stále ještě francouzštinu zcela neovládám. Navštěvujeme se často. Jarda je super kluk. Navíc si dokážeme velmi dobře vyhovět i na hřišti.

Můžete se ohlédnout za uplynulou sezonou ve francouzské lize. Pro vás byla premiérovou, Monako se zachraňovalo. Bylo to hodně těžké?

Půl roku to skutečně bylo nic moc. Potáceli jsme se u dna tabulky. Naštěstí druhá polovina sezony už byla o poznání lepší. Nebýt tragického úvodu soutěžního ročníku, mohli jsme nakonec dosáhnout i na účast v evropských pohárech. S odstupem času sezonu nehodnotím zase až tak zle. Musím ovšem dodat, že předsezonní cíle klubu ležely mnohem výš.

Jak vás přijala francouzská fotbalová veřejnost? Cítil jste podporu diváků?

Začátky byly skutečně těžké, protože mě zbrzdilo zranění a do optimální formy jsem se dostával pomaleji, než fanoušci patrně očekávali. S problémy jsem se ovšem nepotýkal pouze sám, ale většina mých spoluhráčů v monackém týmu. Jsem však přesvědčen, že pokud budeme pokračovat ve výkonech z druhé poloviny letošní sezony, tak to bude dobré.

Cítíte od klubového vedení důvěru do příští sezony?

Snad… Dozvěděl jsem se, že máme nového trenéra (Brazilec Ricardo – pozn. red.). Nedokážu odhadnout, jaké budou jeho představy o složení týmu a herním projevu.

Ricardo vedl Bordeaux, s nímž vyhrál francouzský pohár…

Chci volat Láďovi Šmicrovi, který pod ním působil, abych zjistil nějaké podrobnosti. Momentálně nedokážu odhadnout, jakou mně nový kouč v mužstvu může přisoudit roli.

Vzpomenul jste Vladimíra Šmicra. Jak se díváte na jeho námluvy s pražskou Slavií? Věříte, že by se mohl vrátit do české ligy?

Myslím si, pokud v cizině nedostane lákavou nabídku, tak se do Čech vrátí. Jestli se tak stane, přeji mu, aby se mu návrat povedl lépe než celé řadě jeho předchůdců, kterým lidi dávali dost drsně najevo závist a zášť. Láďa je super kluk a inteligentní člověk, takže věřím, že by doma brzy našel herní pohodu. Podle mě o sobě dá ještě pořádně slyšet, ať už v Čechách nebo venku.

Sám jste před časem prohlásil „hrát fotbal bych se domů už nikdy nevrátil, leda za Smetanovu Lhotu“. Stále si za tím stojíte?

Zcela jistě. Smlouvu v Monaku mám uzavřenou ještě na jednu sezonu. Pak se uvidí. Rok, maximálně dva bych ještě chtěl zůstat v cizině. Pak bych se vrátil mezi kamarády a hrál fotbal jen pro radost.

Dalším Čechem, který vloni působil ve francouzské lize byl, kouč Ivan Hašek na lavičce St. Etienne. U jedenáctého týmu prvoligové tabulky ale na samotném sklonku sezony skončil…

Ivana je mi líto, protože tam odvedl velmi dobrou práci. Myslím si, že se k němu v St. Etienne nezachovali férově. Vím, že se o Haškovi hovořilo jako o možném nástupci našeho kouče Banideho. Bohužel to nedopadlo. Určitě bychom to pod jeho vedením měli s Jardou v Monaku jednodušší, ale nedá se nic dělat.

Po remíze ve Walesu se na národní tým snesla nevybíravá kritika. Byla podle vás oprávněná?

Je jasné, že jsme uplynulé zápasy neodehráli v nejlepší formě. Sami to víme nejlíp. Věřím, že na podzim se nám forma vrátí. Každopádně se stále držíme na postupové příčce. Kvalifikační maraton na EURO bude pravděpodobně bojem až do posledního zápasu. V hlavě si to ale musíme srovnat každý sám. Pokud chceme na finálový turnaj mistrovství Evropy, musíme hrát lépe než v posledních duelech. Především v útočné fázi.

Zdá se, že od zpackaného domácího utkání s Německem a následné hotelové aférce na vás padla jak se říká deka?

Určitě nám to na pohodě nepřidalo. A našim kritikům jsme tím parádně nahráli na smeč. K tomu se pak přidaly další nevýrazné výkony na hřišti. Myslím si ale, že stačí jeden povedený výsledek a ta deka v podobě psychického bloku z nás spadne. Skutečně záleží jen na nás.

Jaká panovala nálada při posledním srazu v národním týmu?

Po Německu byla skutečně špatná. Pak jsme se rozjeli zpět do klubů, kde jsme přišli na jiné myšlenky. Na srazu před odletem do Walesu se už vše vrátilo do normálu. Třeba to momentálně není vidět, ale stále zůstáváme dobrou partou, což je nesmírně důležité pro to, abychom mohli uspět, něco velkého dokázat.

Zahrát si fotbal do Černíkovic vás pozval Jaroslav Plašil. Právě on na jaře patřil k nejkritizovanějším hráčům národního týmu.

Nevím proč. Zdá se mi, že vůči Jardovi už někteří novináři mají averzi. Snaží se ho zařadit do škatulky „nevýrazný“. Jsem však opačného názoru. On je na hřišti především na černou práci, která není novináři ani fanoušky tolik ceněna. Přitom nikdy vyloženě nezklamal. Já za ním stojím a myslím si, že i trenér Brückner. Navíc Jarda je stále velmi mladý, takže pro nároďák zcela jistě perspektivní.