Fotbalisté místního Sokola zažili takřka snovou sezonu. Od úvodních kol Okresního přeboru se pohybovali na špici tabulky, kde se po pár zápasech osamostatnili, aby si nakonec bezpečně a zcela zaslouženě dokráčeli pro vítězství a postup do krajské 1.B třídy. O uplynulé sezoně, ale také o plánech do té příští, jsme si popovídali s trenérem mužstva Marcelem Vítem (na snímku). 

Rozhovor jsme asi nemohli začít jinak než zhodnocením právě skončeného soutěžního ročníku. 

Po sezoně 2015/16, v níž jsme skončili na třetí příčce za postupujícími Rozhovicemi a Tuněchody, jsme si řekli, že zkusíme zaútočit na postup do 1.B třídy, kam dle mého názoru prosetínský fotbal patří. Podrobili jsme tomu jak kvalitní letní přípravu, tak sehráli i několik přátelských zápasů se silnými soupeři.

Zřejmě i díky tomu jsme odehráli velmi slušný podzim a se čtyřbodovým náskokem před dotírajícím Rváčovem se přes zimu vyhřívali na čele tabulky. V kontaktu ale stále byly i Svratouch a Svídnice, naopak již dost v dálce stála Skuteč, podle mne jeden z favoritů soutěže, která ale ještě možná s novými hráči trochu sbírala zkušenosti.

FOTBALISTÉ SK SOKOL PROSETÍN, vítězové Okresního přeboru sezony 2016/17.Zdroj: archiv klubu

Když jsme to měli takhle pěkně rozehrané, tak jsme si v zimě pak už jednoznačně schválili atak na postup do kraje. Myslím, že na to byl pro náš tým ten správný čas. Když budu citovat ze známého televizního seriálu Okresní přebor Pepíka Hnátka, tak on tam říkal, že ti kluci fotbalově vyzráli, a také já to s našimi hráči takto cítil. 

Kluci jsou spolu pět šest let, kádr se skoro nezměnil, a ta fotbalovost a sehranost se ukázala i v jarních bojích, čehož výsledkem byl, dle mého, zasloužený postup. Na jaře nás asi nejvíce tlačila Skuteč, a řeknu upřímně, že jsme její výkonnost a výsledky sledovali, prostě jsme nechtěli nic podcenit.

Zajímavé a z hlediska dalšího průběhu soutěže i velmi důležité bylo hned první podzimní kolo, v němž jste doma hostili právě skutečský Junior. Vy jste utkání chtěli odložit, nakonec jste jasně vyhráli. Jak to tenkrát bylo?
Na toto střetnutí vzpomínám obzvlášť rád. Byla půlka srpna, první podzimní kolo, a v něm nás los svedl dohromady v derby se Skutčí. Jenže den před zápasem byla u nás v klubu velká akce, když se ženil jeden z pilířů mužstva Roman Vodvárka, svatbu měl přímo na hřišti a byl na ni pozván celý tým. Proto jsme už s dostatečným předstihem požádali, že bychom chtěli toto střetnutí odložit, přeložit. Nechci říct, že na tom byla vinna Skuteč, z doslechu jsem se pak dozvěděl různé verze, ale bohužel nám nebylo vyhověno. 

A to samozřejmě přililo olej do ohně už tak velké rivality mezi Skutčí a Prosetínem. Nakonec to dospělo až tak, že jsem se v pátek na tréninku hráčů ptal, jestli chtějí toto střetnutí odehrát, a tým si z 95 procent odsouhlasil, že ano. Ve finále to dopadlo až neskutečně na výbornou, když se kluci na trávníku kousli, zvítězili 3:0, a dokázali, že jako parta jsou skvělí. A to přesto, že by zřejmě všichni na hřišti „nadýchali“.

Tato výhra nás pak strašně psychicky podpořila a do celé sezony zdravě nakopla. Já říkám, že to byl možná ten správný odrazový můstek do sezony a k našemu postupu.

Jaké zápasy loňského ročníku byste vyzdvihl a na jaké nejraději zapomněl?
Výborné mače jsme rozhodně odehráli s již zmíněnou Skutčí, a to myslím i ten jarní, který se vzhledem ke špatnému počasí musel uskutečnit v Chrudimi na umělce a v němž jsme zvítězili 2:1. Musím přiznat, že v tomto zápase jsem už viděl ohromný skutečský fotbalový progres a jestli tým zůstane pospolu, bude to pro mne v nadcházejícím ročníku okresu jeden z velkých favoritů na postup.

Dále bych vyzdvihl náš velmi dobrý výkon ve Svratouchu, kde šlo o fanouškovsky vyhecované utkání, které jsme zejména po taktické stránce zvládli na jedničku a zvítězili 2:0. Samostatnou kapitolou pak bylo poslední střetnutí sezony se Svídnicí, kterou jsme rozstříleli 9:1, ale tam už ani jednomu týmu o nic nešlo a hrál se takový otevřený zápas.
Naopak se nám nevydařila obě utkání s rezervou Heřmanova Městce, když jsme s tímto celkem bojujícím o záchranu po prohrách 0:1 doma a 1:2 venku nezískali ani bod.

Určitě se mnou budete souhlasit, že derby se Skutčí či s Holetínem patřila k diváckým tahákům soutěže.
Samozřejmě, o tom není pochyb. Navíc to s Holetínem máme umocněné i tím, že přípravka, žáci a dorost jsou spolu spojené v jeden tým, takže tam je rivalita jasná. Řekl bych ale, že s nimi se již jedná o takovou tu zdravou rivalitu. Samozřejmě se trochu hecujeme, avšak už jsou ty emoce trochu v ústraní a více převládá ta spolupráce.

Teď po postupu o tato derby přijdete, nebudou vám chybět? A koho vůbec budete považovat za derby-soupeře?
Tak chybět určitě budou, s tím se však nedá nic dělat. Kilometrově nejbližším týmem je Proseč, ale derby určitě budou střetnutí i s ostatními mužstvy chrudimského okresu, jimiž jsou Rozhovice, Tuněchody a Stolany.

Které hráče byste vyzdvihl jako pilíře, tahouny mužstva?
Na prvním místě musím jednoznačně jmenovat našeho brankaře Radka Hlouše, jehož výkony stojí v 75 procentech za naším úspěchem. O všem třeba svědčí fakt, že za celý podzim obdržel jen pouhých osm branek a v počtu vychytaných nul je tuším nejlepším na okrese. 

Jeho zákroky pak dodávaly celému týmu jistotu, kterou pak kluci v poli potvrzovali vstřelenými góly. Dále musím jmenovat dva nejzkušenější hráče našeho kádru, čtyřicátníky, stopera Martina Hamana a uprostřed pole hrajícího Romana Vodvárku. Oba mají velké zkušenosti například i z divize v Hlinsku či ve Skutči. Tito dávali naší hře myšlenku. 
Nesmím ale třeba zapomenout ani na pilíře týmu Ondřeje Tichého, jenž je univerzální hráč a skvělý hecíř. Dále bych chtěl jmenovat i benjamínka kádru, teprve sedmnáctiletého Ladislava Marka, kterého jsme si půjčili z dorostu a už hrává v základu. U něj vidím budoucnost, pokud nezakrní, mohl by se propracovat i výše. Na konec této otázky bych ale rád řekl, že všichni hráči mají pro mě cenu zlata a jsem pyšný na to, že je mohu trénovat. Díky hoši!

Pojďme se na chvíli ještě zaměřit na 1.B třídu. Soutěž začíná o víkendu 12.-13. srpna a vy hned v neděli hostíte doma Tuněchody. Jak se na to těšíte?
Bude to pro nás velká změna. Sice jsem slyšel hlasy, že mezi okresem a 1.B třídou až zas takový rozdíl není, ale já si myslím, že tam herní kvalita převládat bude. V okrese se týmy opírají o dva tři hráče, tady už jich musí být herně na úrovni tak nejméně osm, ne-li celá jedenáctka. Navíc ze zkušeností vím, že když je kvalitní soupeř, odehrajeme kvalitní zápas i my, a proto se na vyšší soutěž a dobré zápasy těším moc. Konkrétně Tuněchody mají výborné mužstvo, my se ale samozřejmě v premiéře pokusíme doma před vlastními fanoušky nějaké body urvat.

S jakým umístěním byste byl po skončení nastávajícího ročníku spokojen?
Každý nováček má jako první cíl zachránit se ve vyšší soutěži, a my nejsme výjimkou. Já osobně bych bral, kdybychom se pohybovali v takovém tom horším středu okolo devátého místa. Samozřejmě vyšším metám se nebráním, musíme být ale pokorní a jít zápas od zápasu. Až průběh pak ukáže, jak to s námi bude.

Jak vy jste vlastně dlouho u mužstva?
V prosetínském fotbale působím jako funkcionář déle, ale na lavičce jako trenér jsem dva a půl roku, ještě když jsme hráli 1.B třídu. Půl roku v ní a teď dvě sezony v okrese.

Teď jsme ale na samém začátku, co tedy vaše mužstvo čeká?
V první řadě musím kluky pochválit, že už o fotbale přemýšlí a například dovolenou si vybírali většinou před zahájením letní přípravy. To o lecčems svědčí. Jinak tedy s tréninky začínáme v úterý 18. července, chceme se scházet třikrát týdně a klasicky nabírat fyzičku a herní jistotu. Také už máme domluvené tři přáteláky. Hned v pátek 21.7. hrajeme doma s naším nedávným pronásledovatelem Rváčovem, 29. července jsou rozjednané Chroustovice a generálku bychom měli sehrát s kombinovaným týmem A+B Slatiňan. Do Českého poháru se letos nezapojíme.

Co posily, plánujete nějaké?
Posilu zatím máme jen jednu, na přestup k nám přichází ze Skutče obránce Tomáš Vít, shodou okolností můj synovec. Další dva hráči jsou v jednání, ale zatím je moc brzy o tom konkrétně hovořit. Jinak jsem však zastáncem toho, že když si kluci soutěž vykopali, tak ať si ji i zahrají. Jak jsem již říkal, fotbalově dorostli, navíc máme výhodu, že jsou všichni víceméně z Prosetína, a tak věřím, že se v soutěži neztratí. Samozřejmě jsme ale připraveni na vývoj v průběhu podzimu reagovat.

Koho považujete za favority, a kdo podle vás bude bojovat „o padáka“?
To je těžká otázka. Přiznám se, že jsem 1.B třídu loni sledoval pouze tabulkově, takže kvalitu jednotlivých celků neznám. Určitě ale bylo chvályhodné, že všichni čtyři zástupci Chrudimska se loni umístili na předních příčkách, což jen dokazuje, že fotbal v našem okrese jde nahoru. Takže pokud bych měl někoho jmenovat, tak očekávám, že se na čele budou pohybovat Rozhovice, Tuněchody a určitě i nevyzpytatelná Proseč. Zapomenout ale nemůžu ani na několik silných celků z Pardubicka, proto bude hodně záležet na domácím prostředí, jak týmy dokážou doma bodovat. Myslím si, že soutěž bude hodně vyrovnaná. Kdo se bude pohybovat na chvostu už si netroufám tipovat vůbec.

Nováčkem 1.B třídy jsou i Lázně Bohdaneč, tedy tým s prvoligovou minulostí. Jak se na tohoto soupeře těšíte?
Na ně se tedy těším hodně. Nevím sice, jestli budou hrát na svém krásném stadionu, ale rozhodně toto utkání bude mít svůj náboj. Jestli mám dobré informace, tak v tamním klubu něco dělá Honza Uhlíř, s kterým spolupracuji u okresního výběru U12. Už jsme si na toto téma vyměnili i nějaké SMS, jako že se pokopeme v Bohdanči a tak…

Co říci závěrem?
Na tomto místě bych chtěl vyzdvihnout, že náš postup není jen zásluhou 16-17 hráčů, ale já beru mužstvo v globálu, a tak do něho počítám i paní, co vybírá vstupné, toho, kdo točí pivko či ohřívá párky, pořadatele, fanoušky, zkrátka všechny, co se na fotbale v Prosetíně podíleli a podílejí. Bez nich a bez skvělého zázemí klubu bychom k postupu nedokráčeli. Proto bych chtěl všem těmto lidem ještě jednou touto cestou poděkovat. Doufám, že je nezklameme a budeme hrát ve vyšší soutěži důstojnou roli.

Na samý závěr bych pak chtěl popřát všem zástupcům fotbalových týmů, a to nejen na Chrudimsku, hodně sportovních úspěchů, zdraví a pevné nervy, a ať dál pokračují ve své někdy nelehké práci.

Skvělá tečka na závěr. Já vám děkuji za příjemný rozhovor a ať se v 1.B třídě daří.   Radek Pecina