Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Petr Hejno, trenér FK Dobrovice: „Do utkání jsme vstoupili špatně, nekoncentrovaně a hned po pár minutách jsme udělali zbytečnou desítku, z níž šli domácí do vedení. Pak jsme ještě pouštěli Chrudimské do standardních situací, v nichž jsou silní. Naštěstí jsme vlastně z ničeho vyrovnali na 1:1 po chybě soupeře v obraně. Podobné to bylo i u dalších dvou branek. Škoda jen, že v závěru poločasu neproměnil Mára Volf dorážkou nůžkami svoji stoprocentní šanci, mohlo to pro nás být ještě lepší. Do druhé půle jsme šli s tím, že jej uděláme soupeři těžký, hlavně že zjednodušíme hru vzadu, protože Chrudim má opravdu silný mančaft, zejména co se útočné fáze týče. S podporou větru, který tu je vždycky a to si přeložte, jak chcete se do vápna vždy dostane a nějaké situace si vytvoří. Slabinu mají domácí v obranné fázi, to viděli dnes všichni, vždyť jsme byli schopni tu dát tři góly. Bohužel jsme toho nedokázali využít a myslím, že jsme si zápas prohráli sami, zejména kvůli tomu, že jsme obdrželi strašně laciné góly.

Jako nováček jsme měli ale celý podzim těžký. Když vám řeknu, že jsme venku odehráli deset utkání a z toho nám neuznali sedm branek, tak je to na zamyšlenou. Teď se ale o tom bavit dál nechci… Proto jsem strašně rád, že se nám podařilo udělat 29 bodů, což jsme měli jako cíl, a pohybujeme se uprostřed tabulky. Reálně nyní hrajeme jak o páté místo, tak ale i o sestup, protože bude asi padat pět týmů, a jaro tak bude strašně těžké. Ale jak říkám, celkově jsem s podzimem spokojený."

Pavel Jirousek, trenér MFK Chrudim: „Věděli jsme, že přijede soupeř, který je ve hře dopředu velmi dobrý. Vzadu už to tedy až takové není, ale co se týče ofenzivy, tak patří k jedněm z nejlepších v soutěži. Dobrovičtí mají zejména výbornou přechodovou fázi, a na tomto terénu bylo jasné, že se budou dobře pohybovat. Proto jsme s nimi rozhodně nechtěli hrát nahoru dolů, ale po pravdě, moc se to nepovedlo. Byť jsme výborně vstoupili do zápasu, brzy vedli a mohli být uklidněni, tak jsme soupeři nabídli vyrovnání po naší hrubé chybě, podobné jako minulý týden v Domažlicích, jen to tentokrát udělal druhý stoper. A tím jsme soupeře dostali do zápasu.

Jenže dnešní střetnutí bylo o tom, že jsme celý týden mluvili o konci Radima Holuba a Jirky Adámka, a snažili jsme se v kabině hráčům vštěpit do hlavy, že by bylo fajn, kdyby se tito hráči rozloučili vítězstvím. A trochu se tato situace na nás podepsala. Kluci měli chuť, chtěli, ale chtěli až moc a ve výsledku to od nás nebyl ideální výkon, směrem dozadu pak v žádném případě. Naštěstí to ofenziva přestřílela a nějaký ten fotbalový Pán Bůh Radima odměnil tím, že dal tři góly. Já jsem za to strašně rád, protože další takový hráč se dlouho nenarodí, byl to prostě fotbalista s velkým F. Já jsem s ním navíc neměl stav jako hráč trenér, protože jsme spolu hrávali v jednom týmu a dokonce spolu spávali na soustředěních na jednom pokoji. Takže to byl víc kamarád, než nějaký svěřenec. A musím se přiznat, že když střídal, tak mi ukápla slza. Jsem opravdu rád, že se ten kluk takto rozloučil. Ale to samé platí i o Jirkovi Adámkovi, hráči se srdcem na dlani, který má fotbal strašně rád, se kterým jsem za těch x let, co jsem v Chrudimi neměl problém. Bylo na něj spolehnutí, ostatně tato starší generace je víc vycepovaná než mladíci. Z toho všeho samozřejmě vyplývá, že je to pro nás ztrát a, že se tito dva kluci končí, ale tak to je a tak to v životě chodí. Proto znovu opakuji, že jsem rád, že se jejich rozloučení povedlo vítězstvím.

Co se týče otázky na celý podzim, tak ten nemůžu hodnotit jinak, než nadstandardně, vždyť jsme udělali 43 bodů. Věděli jsme, že soutěž bude extrémně dlouhá a už v přípravě jsme zvolili míň zápasů, abychom nebyli moc přehraní. Nakonec jsme v nějakých sto dnech sehráli 21 soutěžních utkání, 19 mistrovských a dvě pohárové. To je ohromná porce, přitom před sezonou se náš kádr spíše zúžil, zatímco většina soupeřů jej rozšířila. Proto jsem z toho měl trochu obavy, ale naštěstí našim hráčům zdraví drželo a nějakým způsobem jsme to dokázali odehrát. Důležité bylo, že spolu kluci táhli za jeden provaz. Dobré už bylo, že jsme ČFL skvěle rozehráli, když jsme prvních deset kol neprohráli. Samozřejmě, že nejsme tým, který by měl takto silnou soutěží projet jak nůž máslem, takže nějaká ta porážka přijít musela, já jen čekal, co to s mančaftem udělá. Dobře, v závěru jsme venku jakoby čtyřikrát prohráli, ale z devatenácti zápasů jsme do kabin šli patnáctkrát úspěšnější než soupeř my, což je velmi dobrá vizitka a hráči zaslouží velké poděkování.

Jsem rád, že k tomu všichni takto přistoupili, teď uvidíme, jaký složíme kádr na jaro. Dnes si to všichni užijeme, hlavně s těma klukama, kteří se loučí, a pak zase začneme pracovat nanovo. Samozřejmě, že pracovní verzi zimní přípravy už máme. Budeme se snažit, aby vše klapalo a my byli do jarních bojů dobře připraveni."

RADEK PECINA