Brankářka Hladíková odchytala třetí MS 'osmnáctek'

Na přelomu roku startovala již na třetím MS hráček do 18-ti let, kde byla vyhodnocena mezi třemi nejlepšími hráčkami českého týmu a v utkání proti Švédkám získala cenu pro hráčku utkání. A to je jistě důvod k sondě do hlubin brankářčiny duše.

Můžete se čtenářům nejprve trochu představit?
Narodila jsem se ve Vysokém Mýtě (25. 2. 1994), kde v současnosti studuji ve třetím ročníku gymnázia. Od letošního roku mám zaměření na jazyky (angličtina, francouzština, ruština). Bydlím však v malé vesnici Řepníkách.

Jaké byly Vaše hokejové začátky a kdo Vás k tomuto pro dívky nepříliš obvyklému sportu přivedl?
Můj starší bratr začal hrát hokej ve Skutči, navíc otec tam trénoval. Když pak mamka chodila na odpolední směny a neměl mě kdo hlídat, jezdila jsem s nimi na stadion. Samozřejmě jsem tam jen tak nečekala, ale proháněla se po ledě. Do brány jsem se dostala nejspíš kvůli Olympiádě v Naganu, kde naši hokejisté vybojovali historické zlato a z Dominika Haška se stal národní hrdina. Přestože mě byly sotva čtyři roky, sledovala jsem to a velmi se mi to zalíbilo. Jinak poprvé jsem stála na bruslích někde na rybníku v necelých třech letech.

Ve Skutči hrajete za tým juniorů. Jak Vás berou spoluhráči a co říkají protihráči, když mají proti sobě v bráně děvče?
Zpočátku to nebylo vůbec lehké. Když jsem v přípravce začala hrát zápasy, často se mně protihráči a někdy i jejich rodiče smáli. Většinou ale jen před zápasem. Muselo to pro ně být zvláštní, holky v té době teprve začínaly hrát v chlapeckých soutěžích. Dnes je to již běžnější. Asi pro to, že hokejistek stále přibývá. Co se týče současnosti, tak už to ani moc nevnímám, protože všichni soupeři v kraji už mě znají, hrajeme proti sobě už dlouho. Stejně tak spoluhráče znám víc než 10 let, takže to je v pohodě.

Co můžete říci o Vašem působení v ženském týmu Tesly Pardubice?
V Pardubicích hraji čtvrtou sezonu. Jsem tam na střídavý start. Často hrajeme v neděli, zatímco s klukama v sobotu, takže to časově zvládám. V ženské lize několik let dominují hráčky Slavie Praha, dobrý tým má i Karviná a Kladno, přesto bychom letos chtěly zaútočit na medaili.

Absolvovala jste tři šampionáty MS do 18 let (2009 v Chicagu, 2010 ve Stockholmu a teď v Přerově a Zlíně). Zkuste je porovnat z hlediska Vašich dojmů, umístění českého týmu, organizace a diváckého zájmu...
Každý z těchto tří šampionátů byl jiný. V Chicagu to bylo pro mě, stejně jako pro spoustu dalších spoluhráček první mistrovství, měly jsme skvělou partu. Navíc se to konalo v USA, kde jsme i s aklimatizačním kempem před MS strávily asi 2 týdny a zažily spoustu věcí. Výsledkově to tak podařené nebylo, tři týmy ve skupině měly stejně bodů, ale díky nejhoršímu skóre jsme musely bojovat o záchranu. To jsme naštěstí zvládly, sestoupily Rusky. Ve Stockholmu se nám povedlo přejít přes čtvrtfinále, díky čemuž jsme hrály o bronz. Bohužel Finky byly nad naše síly a my skončily čtvrté, což všechny strašně mrzelo, protože jsme byly k medaili tak blízko. Letos se MS konalo doma v Česku, na zápasy chodilo na poměry ženského hokeje hodně lidí, samotné nás to překvapilo. Poslední zápas v Přerově, to byl už extrém. Nejenže tam přišlo přes 3000 diváků, ale hlavně všichni fandili a vytvořili tak skvělou atmosféru. Něco takového už nejspíš nezažiju. Tento rok jsme chtěly medaili (bronzovou, protože Kanada a USA jsou na jiné úrovni, ženskému hokeji jasně kralují), ale ve čtvrtfinále jsme podlehly Němkám 1:2 i přes to, že jsme si na ně velmi věřily. Náš problém byla ale koncovka (v prvních čtyřech zápasech jsme vstřelily 5 branek, přičemž Američanky si daly navíc „vlastňák“) a také častá vyloučení (24 trestných minut v utkání s Německem).

Přibližte nám cestu české reprezentace na letošním MS i z hlediska spokojenosti s Vašimi výkony.
Měly jsme těžkou skupinu (USA, Švédsko, Rusko, ČR), kde všechny týmy měly vysoké ambice. V prvním utkání jsme prohrály se Švédskem 1:4, naštěstí jsme si spravily náladu na Nový rok, když jsme přehrály Rusky 2:0. Díky tomuto vítězství jsme se probojovaly do čtvrtfinále. Ještě před ním jsme však utrpěly debakl 1:13 s Američankami. Pak přišel ten zápas s Německem. Jak jsem psala výše, opravdu jsme si na ně věřily, bohužel jsme však nedokázaly vstřelit nějaké góly a prohrály 1:2. Pak nás čekalo už jen utkání o páté místo, na které by za normálních okolností bylo těžké hledat motivaci, ale diváci byli skvělí a my se snažily hrát pro ně a užít si ten zápas. Bohužel jsme prohrály 3:5, přitom Finky rozhodly až v závěru třetí třetiny. S mými výkony spokojená úplně na 100% nejsem, pár gólů mě mrzí. Samozřejmě vždycky se něco povede a něco zase ne, takový je život. Navíc já jsem maximalista a vyloženě spokojená jsem málokdy.

Do šampionátu jste vstoupily na Silvestra porážkou se Švédskem 1:4 a hned na Nový rok jste zdolaly Rusko 2:0. Trochu netradiční přelom roku, ne? Měly jste vůbec povolený silvestrovský půlnoční přípitek a případně jaký, když Vám ještě není 18?
Loni ve Švédsku to bylo také tak, takže to pro nás nic nového nebylo. Po večeři jsme si jen symbolicky „přiťukly“ a šly spát. Večerka byla normálně v deset jako každý den, protože jsme se potřebovaly připravit na důležitý zápas s Ruskem. Porážka by znamenala boje o záchranu, kde jsme být rozhodně nechtěly, protože to jsou snad ještě větší nervy než ve čtvrtfinále.

Předloni jste studovala v USA. Na jaké škole a jak jste si tam vedla?
Byla jsem přes léto na tři měsíce ve škole Wyoming Seminary v Pennsylvánii. Většinu času jsem strávila učením se angličtiny, ale stihla jsem navštívit i města jako New York, Philadelphii, Washington, Vermont nebo Lake Placid, což byl velký zážitek. Taky jsem absolvovala několik turnajů se školním dívčím hokejovým týmem.

Nakoukla jste už také do dospělé reprezentace. Kolik máte na svém kontě reprezentačních startů a jak vidíte svoji budoucnost v „repre“?
Za áčko jsem odchytala zatím 5 zápasů. Budoucnost nijak neplánuji, nechám se raději překvapit. Brankářskou jedničkou tam je výborná golmanka Lhotská, která působí v Německu.

Vaší předchůdkyní v mládežnické hokejové reprezentaci byla chrudimská brankářka Bečevová. Znáte se spolu nějak blíže?
Káťu znám, dříve chytala za Pardubice u holek, i když tam jsem se s ní přímo nesetkala, protože těsně před mým příchodem přestoupila do Slavie, takže ji potkávám při zápasech ženské ligy. Párkrát jsme spolu byly na kempech repre.

Máte nějaký brankářský vzor? A co říkáte tomu, že si Dominik Hašek udržuje vysokou výkonnost v tak pokročilém věku a hodlá se na profesionální led ještě vrátit? A do kdy chcete vydržet v hokejové bráně Vy?
Když jsem byla malá, byl mým vzorem právě Dominik Hašek, a to hlavně díky Naganu. Teď je to Ondřej Pavelec. K Haškově výkonnosti v tomto věku se toho nedá moc říct, snad spíše smeknout klobouk. Na ledě působí trošku zvláštně, protože v současnosti se chytá úplně jiným stylem. Ale o to nejde, důležité je, kolik toho chytí. A jak dlouho budu chytat já, to nevím. Záleží na okolnostech jako jsou zdraví, čas a možnosti (tým).

Čtenáře by také určitě zajímalo, jak dlouho Vám trvá, než se obléknete do brankářské výstroje, jestli máte nějaké rituály před utkáním a co Vás při zápase dokáže „vytočit“?
Pokud spěchám, obléknutí do výstroje mi zabere tak deset minut. Vyloženě rituály nemám, ale jsem hodně pověrčivá, takže pokud se daří, nerada něco měním. V bráně se snažím působit klidně, takže mě jen tak něco nerozhodí. Vyloučená jsem už byla, ale šlo jen o trest za zalehnutí puku mimo dovolenou oblast, takže nic zajímavého.

Jaký je rozdíl atmosféry v porovnání juniorského družstva kluků a v ženském týmu?
Atmosféra je samozřejmě jiná už jen proto, že v jednom případě se jedná o holky a ve druhém o kluky. Rozdíl je také v tom, že v Pardubicích je mezi hráčkami často celkem velký věkový rozdíl (od 14 do 40 let). Taky přístup trenérů se liší, jelikož trénovat ženy má svá úskalí.

Máte vůbec čas na nějaké zájmy či koníčky? A co nějaká známost (třeba s nějakým spoluhráčem ze Skutče)?
Toho času opravdu moc nezbývá. Přes týden jsou tréninky a o víkendech jezdíme na zápasy. Obzvlášť s holkama je to časově náročné, například v sobotu (kdy odpovídala na otázky) jsme hrály až v Karviné, takže to byl takový celodenní výlet. Když však nějaký čas najdu, ráda se podívám na nějaký film, poslouchám hudbu nebo jsem na internetu. Mimo sezonu je to takové volnější, takže i rozmanitější. Známost momentálně nemám.

Závěrem snad, jaké jsou Vaše hokejové a životní cíle?
Nerada plánuji moc dopředu. Za rok chci odmaturovat a dostat se na vysokou školu, nejspíš do Prahy. Pak se uvidí. A z hokeje chci mít hlavně radost, bavit se tím, protože to je důvod, proč ho hraju. A jestli přijdou i nějaké dobré výsledky, bude to ještě lepší.

Díky za rozhovor a ať Vám to chytá na ledě i v životě!