Při výluce před pěti lety se hokejový útočník PETR KOUKAL (27) radoval z prvenství v extralize po boku Milana Hejduka, Michala Mikesky a dalších.

 „Myslím, že oslavy jsou skoro stejné, moc rozdílů nevidím,“ říkal ještě před včerejší slávou v ČEZ Areně. Jenže zatímco před pěti lety platil za nadějného mladíka, tentokrát byl tahounem Eatonu. Na titulu má velký podíl. Jeho role se změnila.

Neužíváte si právě proto letošní triumf víc?
To ne, užívám si to pořád stejně. Člověk si takovou věc musí užít, ať je v jakékoliv roli.

Co pro vás bylo nejsilnějším momentem z oslav?
Zatím stále probíhají, ale nejsilnější asi bylo, jak jsme přijeli na Pernštýnské náměstí mezi fanoušky. To bylo hodně dobré. A pak taky když jsem zvedal pohár nad hlavu a uvědomil si, že jsme to zvládli.

V teplotě kolem nuly na vás ve čtvrtek čekalo několik tisíc příznivců. Přirovnání, že Pardubice jsou českým Montrealem, tedy celkem sedí…
Řekl bych že jo, lidi tady hokej baví. Snad jsme jim udělali aspoň trochu radost.

Nepřipadal jste si vedle Dominika Haška na Pernštýnském náměstí jako po Naganu?
Ne, to fakt ne (usmívá se). Když bylo Nagano, chodil jsem někam na střední. Jsou to úplně dvě jiné věci. Tady jsme se radovali s pardubickými fanoušky, ale Nagano prožíval celý národ.

Vyspal jste se vůbec od čtvrtečního finále?
Ale jo, už jsem něco dal (usmívá se). První den jsme jeli nonstop, ale v pátek už jsem se na chvíli natáhl.

Co oslavám říkaly vaše americké posily?
Abych se přiznal, tak nevím. Anglicky totiž moc neumím (usmívá se).

Slyšel jsem, že při odjezdu z Ostravy jste Adamu Pineaultovi oslavy malinko „znepříjemnili“…
To ani nevím. Jak?

Prý jste mu napovídali, že pivo, co si dává řidič autobusu před jízdou, není nealkoholické, ale úplně normální. A před každou jízdou jich obyčejně zvládne šest. Adam ho prý cestou zpátky hodně nervózně pozoroval…
Tak to ani nemohu potvrdit. Vůbec o tom nevím.

Petře, jako kapitán máte přehled, co se teď děje s pohárem, kde se právě nachází?
Má ho vedení a když ho chceme, tak nám ho přivezou.

Manažer Kusý sliboval, že tentokrát si ho pohlídá. Takže slovo drží…
Střeží ho fakt pečlivě. Když nám ho přivezou, tak s ním je pětkrát větší bodyguard, než je pohár.

Žádná koupel v Labi tedy teď poháru nehrozí?
Ne, může být v klidu.

Pomyslel jste během veselí vůbec na to, že vám za chvíli začíná boj o mistrovství světa a vyrážíte na Švédské hry?
Na to prozatím vůbec nemyslím. O víkendu oslavy skončí a pak začnu myslet zase na hokej. Teď ne, teď si to s fanoušky užíváme.

Nebude to ale složité přepnout ze slavícího režimu zpátky do pracovního?
Jakmile člověk vleze na led, tak ho to opustí. Rozhodně to nebude tak, že bych teď jezdil s hlavou v oblacích.

Udělala vám pozvánka do reprezentace těsně před mistrovstvím světa radost?
Velkou, strašně rád s reprezentací pojedu. Kdy se také poštěstí zahrát si v jedné sezoně v mužstvu s Dominikem Haškem i Jaromírem Jágrem.

A navíc byste mohl třeba obnovit i spolupráci s Petrem Průchou, jeho Phoenixu chybí zápas k vyřazení…
Jo, koukal jsem na to. Doufám, že to ale zvládnou a v Detroitu ještě zabojují.

Takže budete radši, když si s Petrem nezahrajete?
Přesně tak. Když nepostoupí Phoenix, přijede pět hráčů a v nároďáku pro mě nebude místo (rozesměje se). Ne vážně, fakt mu moc přeju s týmem úspěch. Celý rok dřete a vypadnutí vždycky bolí. Nepřeju Phoenixu, aby skončil už v prvním kole.