Sestřičky za mnou chodí vždy s úsměvem, přiznává hokejista Lašák

Jak se vám toto zranění přihodilo?
V posledním čtvrtém zápase finálové série hokejového play off jsme s Libercem hráli v Brně. Někdy v polovině střetnutí jsem po jednom zákroku ucítil bolest v pravém koleni, sice jsem ještě v tom adrenalinu několik minut odchytal, ale pak už to nešlo a musel jsem vystřídat. Hned jsem tušil, že to není dobré a bohužel tato operace potvrdila, že jsem měl přetržený přední křížový vaz.

Na vyšetření jste šel hned v Brně, nebo až v Liberci?
Ne, ani v jednom městě. Já věděl, že bude potřeba minimálně artroskopické vyčištění kolene, takže jsem počkal. Tak či tak bych musel nějaký zákrok absolvovat, proto bylo zbytečné chodit i na magnetickou rezonanci. Doktoři, když dostanou zraněnou nohu do rukou, už vědí, co s ní je.

A kde jste se objevil na operaci tady v Chrudimi?
S doktorem Holekou jsem komunikoval už delší čas přes kamaráda a věděl jsem, že má nějaké nové trendy v operaci kolen. Když k ní mělo dojít, tak jsme se o tom spolu hodně bavili, mě ty jeho nové metody opravdu velmi zaujaly. Přiznám se, že jsem na ně slyšel rozdílné názory a do poslední chvíle jsem řešil, jestli půjdu sem nebo k nějakému známému odborníkovi. Nakonec mne ale můj osobní pocit dovedl sem do Chrudimi, takže jsem tu.

Jste dva dny po operaci, jak se cítíte?
Musím říct, že zatím super. Poslal jsem video svému kamarádovi, který má za sebou tu samou operaci a ten mi říkal, že ty věci, které já už dnes s nohou dělám, on dělal až po třech týdnech. Takže snad paráda. Doktor mi říkal, že ta jeho metoda je opravdu velmi šetrná, a já věřím, že se to potvrdí. Zatím to tedy vypadá úplně famózně. Radši to ale zaťukám :)

Jaký průběh bude mít další vaše léčení?
Zítra mne čeká ještě jedno vyšetření a měl bych jít domů. Ve Zvolenu pak už mám nachystané koupele. Je tam totiž národní rehabilitační centrum na pohybové ústrojí, kde už mám dohodnutý pobyt a taky terapeuta, takže bude následovat intenzívní léčení u nás doma na Slovensku. Měl bych chodit cvičit dvakrát i třikrát denně a věřím, že léčebný proces bude rychlý.

Do letní přípravy byste se tedy měl zapojit kdy?
To teď absolutně neřeším. Já si hlavně potřebuji dát koleno úplně do pořádku a nezabývám se tím, jestli to bude trvat dva nebo tři měsíce. To se uvidí.

Jak jste spokojený s chrudimskou nemocnicí a personálem?
Musím říct, že úplně navýsost. Jsem až překvapený, jak se tu o mě starají. Mám tu pohodový pokoj, nadstandard, a atmosféra personálu je tu úplně bezvadná. Fakt se o mě starají až neskutečně a já jim i touto cestou musím moc poděkovat. Sestřičky za mnou chodí vždy s úsměvem a svojí energií mi pomáhají, abych se uzdravoval rychleji. Velké díky samozřejmě patří i doktoru Pavlu Holekovi za to, s jakou péčí mě léčí.

Zdroj: Deník/Romana Netolická

Vy jako vrcholový sportovec máte „svoji" stravu. Jak to máte tady?
Jím tu normální jídla jako ostatní. Třeba včera jsem nafasoval chleba s pomazánkou jako všichni pacienti a musím se přiznat, že to pro mne byla příjemná změna :) Jsem v nemocnici a ležím tu jako všichni další. Platím si sice nadstandard za pokoj, ale nějaké jiné další výjimky nemám.

Jste hokejový brankář, pojďme se tedy ještě na chvilku bavit o sportu. Co se dalo udělat jinak, aby letos titul neslavilo Brno, ale Liberec?
Na to je jednoduchá odpověď: porazit čtyřikrát Kometu. Když se na to podívám s odstupem jednoho měsíce, tak mě to prohrané finále jako člověka hrozně mrzí. Na druhou stranu však musím uznat, že Brňané byli o třídu lepší než my, a proto vyhráli až celkem jednoduše 4:0 na zápasy. Aby se tak nestalo, museli bychom změnit spoustu věcí, a začal bych u sebe.

Čtrnáct dnů po skončení finále přišel Liberec s celkem překvapivou zprávou, že už s vámi do další sezony nepočítá… Překvapilo vás to?
Vezměte to tak. Je mi už 38 roků, navíc mám zranění, které se může léčit až šest měsíců. Žádný manažer mi proto novou smlouvu ani nabídnout nemohl. To je jedna věc. Druhá pak to, že již asi měli v Liberci nachystaného někoho jiného. Jdou jinou cestou než zaměstnávat 38letého brankáře. Takže pro mne to žádný šok nebyl. A já bych ani nějakou smlouvu teď podepsat nemohl, když pořádně nevím, za jak dlouho se dám do pořádku a zda vůbec ještě budu chytat.

Přitom jsem už ale na internetu četl, že byste měl příští sezonu strávit ve Zvolenu.
Ne, tak to není, to bylo jen trošku vytržené z kontextu. Nic takového jsem určitě neřekl. Nic zatím nikde podepsané nemám, s nikým jsem se ani nesetkal a nejednal, a hlavně nic takového v tuto chvíli ani neřeším. Tato otázka bude na pořadu dne až někdy koncem srpna, začátkem září, až budu opravdu stoprocentně fit.

Vy jste v Pardubickém kraji díky svému pětiletému působení v extraligovém Dynamu hodně oblíbený, v roce 2005 jste byl dokonce jedním z hlavních strůjců mistrovského titulu. Jak na tyto roky vzpomínáte a co jste říkal letošní nepovedené sezoně?
Já si Pardubice velmi oblíbil a vždy se sem rád vracím. Byly to krásné roky, na které rád vzpomínám. Musím se i přiznat, že teď je pro mne vždy obrovská motivace proti Dynamu hrát. Škoda, že ten poslední zápas jsem nevyhrál, protože jinak bych měl skóre ze vzájemných zápasů třináct utkání – třináct výher :) Co se týče letošní sezony, tak samozřejmě jsem jejich počínání sledoval a docela i prožíval, občas si i s několika „chalanmi", myslím největšími pardubickými srdcaři Tomášem Rolínkem a Petrem Čáslavou, psal. Kluci z toho byli celkem hotoví, takže jsem se je snažil i nějakým způsobem na dálku podpořit. Nakonec se Pardubicím záchrana podařila, dokázaly se z toho vyhrabat a já věřím, že teď už půjdou někam nahoru. Město i fanoušci si to určitě zaslouží.

Jste dvojnásobný mistr České republiky a dokonce také mistr světa. Dají se tyto triumfy nějak srovnávat?
Asi nedají. To jsou dvě úplně rozdílné věci, které se srovnávají jen velmi těžko. Na titul v lize makáte s ostatními spoluhráči deset měsíců, dennodenně jste spolu a vzniká tam to pouto takové silnější. Ale zas když vyhrajete mistrovství světa, tak oslavuje celý stát. Takže jsou to dva úplně odlišné momenty, a to zvlášť na Slovensku, kde jsme vyhráli světový titul jen jeden, v roce 2002 ve Švédsku. To byly oslavy velkolepé a zážitky neskutečné. Měli jsme v té době opravdu silné mužstvo a vzpomínám na to hrozně rád.   Radek Pecina