Jeho slova se potvrdila, program „Jak se dříve stavělo“ si v neděli nenechaly ujít rodiny i zájezdy ze širokého okolí.

Pořadatel, Soubor lidových staveb Vysočina, zprostředkoval návštěvníkům Veselého Kopce zajímavé setkání s tradičními stavebními technikami používanými v minulosti. Jako tradičně si lidé vyzkoušeli různé práce, třeba vydlabávání klády a výrobu dřevěných koryt. Zájem byl i o nepálené cihly z jílovité hlíny. Ta se smíchala s plevy, slámou nebo vepřovými štětinami a napěchovala do dřevěných forem. Po pár hodinách schnutí měli naši předkové stavební materiál, který se vyznačoval dobrými izolačními a tepelnými vlastnostmi. A hlavně – byl zadarmo. Kvůli přítomnosti biologického odpadu se cihly nazývaly „vepřovice“ a mnozí chalupáři se o jejich výrobu začínají intenzivně zajímat.

Deštivou sobotu zpříjemnily výrobky z pekárny Borová u Poličky. Mnozí návštěvníci jejich chutné a voňavé pečivo snědli při prohlídce jednotlivých roubených objektů.

V jedné z chaloupek měli lidé příležitost vidět perníkářku Marii Melšovou z Budislavi, která před jejich očima zdobila svá dílka sněhobílou polevou a vytvářela na perníku nápisy podle přání. Rodinný recept se nám vyloudit nepodařilo, ale sympatická perníkářka prozradila jeden ze svých „fíglů“ používaný při výrobě polevy. „Bílky musí být čerstvé a cukr pečlivě prosátý. Jinak se bude zdobička neustále ucpávat,“ řekla Marie Melšová, jejíž umění získává věhlas za hranicemi republiky. Například nyní vytváří perníkové jmenovky na česko–italskou svatební hostinu.

V sobotním chladnu a dešti bylo nejlépe za pecí, možná právě proto se návštěvníci dlouho zdržovali v mlýně, kde sympatická skupinka mužů a žen pekla výtečné buchty.

“Pan otec“ dýmal z fajfky

Ve starých dobrých časech se ocitli návštěvníci skanzenu, jejichž kroky vedly do mlýna. Kolo vytvořené studnickými sekerníky se díky dešti točilo naplno a mlýnské zařízení rachotilo do daleka. Před dveřmi stál „pan otec“ s fajfkou a s mlynářskou čepicí na hlavě, který zval k návštěvě.

Ve světnici sálalo teplo z kamen a příjemně překvapení hosté dostali od veselé mlynářské „chásky“ čerstvě upečenou voňavou buchtu. Stůl zdobil bochník vypečeného chleba, ženy se se smíchem oháněly kolem stolu s těstem a formami, ze kterých vyklápěly buchty stejné velikosti. „Takhle bych si dokázala představit žít,“ povzdechla si Jana Kovaříková, která na Veselý Kopec zavítala se svou rodinou z poměrně vzdálené Bělé pod Bezdězem.

Skupinka návštěvníků dlouho pozorovala při práci výrobce dřevěných hraček a nádobí Františka Sádovského. Ten před jejich očima vytvářel zvonečky a vysvětloval, jak takový drobný předmět vzniká. „Dřevo si pro zvonečky nevybírám, právě proto mají odlišné barvy. Žádné barvy nepoužívám, všechno je přírodní,“ vysvětloval skupince mladých lidí z Poličska.