Malířka Anna Dvořáková slaví 85. narozeniny

V červenci roku 1945 navštívil malíře Josefa Dvořáka v Kameničkách známý kunsthistorik a teoretiok umění profesor Václav Vilém Štech . Pánové byli, vrtevníci, oba kolem šedesátky. Mladá, tehdy jednadvacetiletá Anička, dcera Josefa Dvořáka vzpomíná na významnou náštěvu takto.

V.V. Štech sháněl materiál pro svoji knížku “ Čtení o Antonínu Slavíčkovi“. Byl krásný letní den, když si pan profesor nechal od mého tatínka vyprávět jak to před čtyřiceti lety všechno bylo. Chtěl znát spoustu podrobností, ze Slavíčkova pobytu v Kameničkách a dělal si poznámky takovou malinkou tužtičkou do malého notýsku. Potom si prohlížel tátovy obrazy a zastavil se také u obrázku, který jsem namalova já. Zeptal se kdo je autorem a když jsem se přiznala, podivil se proč nestuduji na akademii a studium mi doporučil. Pravil, že zkoušky na akademii se konají 1. až 4. září, 3 dny se kreslí uhlem hlava, čtvrtý den kompozice a poradil jak vyplnit a odeslat přihlášku ke studiu.

Prvním učitelem Aničky Dvořákové byl její otec Josef Dvořák , s nímž chodila do plenéru od svých sedmnácti let. Dvořák byl krajinář, který maloval v Kameničkách a blízkém okolí. V letech 1904 a 1905 se seznámil s Antonínem Slavíčkem, který v tomto období v Kamničkách pobývala a tvořil svá stěžejní díla. V roce 1905 bylo Slaváíčkovi 35 let a Dvořákovi 22. Slavíček záhy poznal Dvořákův malířský talent, oblíbil si ho, nezištně mu radil, pomáhal, vytýkal chyby, pravidelně mu hodnotil práce, nabádal k pracovitosti, vytrvalosti, a snažil se ho dostat na akademii. Na studia v Praze však nebylo ani pomyšlení, i když talent i touha byly nemalé.

Dalším významným českým umělcem, s kterým se Josef Dvořák důvěrně poznal byl Rudolf Kremlička. Byl o tři roky mladší a přesto, že se oba poznali už ve třetí dekádě svého života, noblesně si vykali, pravodelně si vyměňovali dopisy a názory na kumšt.

Významným učitelem Aničky Dvořákové byl přítel jejího otce, Josef Kadeřábek, pozdější asistent a profesor pražské akademie , znalec malířských technik. Kadeřábek naučil Annu Dvořákovou základům figurální kresby a připravil ji k přijímacím zkouškám na akademii, které složila na poprvé.
Na podzim roku 1945 nastoupila Dvořáková do prvního ročníku k profesoru Karlu Minářovi. Minář, tehdy 44 letý, žák profesorů Pirnera, Bukovce a Obrovského, byl vynikající kreslíř s mezinárodní zkušeností. Celý rok připravoval mladou adeptku figurální kresbou k dalšímu studiu.

Druhým rokem se studentka přihlásila k profesoru Jakubovi Obrovskému, kterému bylo v té době už 64 roků. Byl žákem profesorů Lišky a Pirnera, velmi dobrý portrétista , proslulý vroucím zpodobněním ženské krásy. Ve druhé ročníku také poznala nové spolužáky. Vzpomíná na Jaroslava Hořánka, pozdějšího profesora na "Holarce", na restaurátora Jiřího Berga, na Havelu z Kroměříže, Holase z Ostravy a na spolužačky Šindlerovou, Žákovou a Mandelovou.

V roce 1949 profesor Obrovský zemřel a jeho studenty převzal Karel Minář. Začalo složité a tvrdé poúnorové období padesátých let, kdy Obrovského ateliér byl jmenován monumentálním malířstvím a pověřen kolektivní malbou tematických obrazů s politickou tematikou. Anna vzpomíná, jak ona, která dosud malovala jen charakteristické postavy prostých lidí a malých dětí měla malovat vojáky v historických uniformách a se zbraněmi v rukách. Kolektivní obraz studenti po dlouhých potížích dohotovili, i když jen v poloviční velikosti.

V dalším studijním roce přešla Dvořáková do ateliéru profesora Nechleby, který byl stejně jako Obrovský žákem profesora Pirnera. O Nechlebovi kolovaly pověsti, že je na studenty mimořádně přísný, nepřístupný, nepříjemný, by zlý, že neváhá vyhodit nevyčištěnou paletu oknem, že nenalézá k žákům vhodný přístup, nerad poradí a pochválí. Anička měla z té doby zcela jiné zkušenosti.

Nechlebu poznala jako velice hodného starého pána, který chodil prohlížet studentské práce v době kdy už žáci v ateliéru nebyli a všechno o nich věděl. Přitom o něm bylo známo, že je vynikajícím portrétistou, že má smysl pro sílu barvy, kterou své podobizny modeluje a jeho technická pohotovost dostupuje virtuozity. Věděli jsme také, že portrétoval přední české osobnosti, prezidenta Masaryka, ministerského předsedu Kramáře, herce Vojana a další.
V roce 1950 Anna Dvořáková ukončila studia na pražské akademii a slavnostně promovala. Navíc na školní výstavě získala cenu, na jejímž základě obdržela tak zvaný čestný rok u profesora Silovského. Silovský byl řádným profesorem akademie od roku 1946, byl žákem profesora Švabinského a specialista na grafiku. Na čestný rok vzpomíná paní Anna jako na nejkrásnější období svých studií. Všechny zkoušky měla složeny, diplom v hrsti, k dispozici tiskaře, materiál a navíc stipendium.

Dějiny umění , které přednášel nevšedním způsobem profesor V.V. Štech navštěvovala Dvořáková celých šest let. Ke konci studia dokonce dobrovolně, i když zkoušku měla dávno zapsanou v indexu. V posledních dvou letech zastupoval občas V.V. Štecha mladý asistent František Dvořák, dnes devětaosdesátiletý slovutný profesor pražské akademie a známý propagátor výtvarného umění a architektury. V roce 1950 bylo Františku Dvořákovi třicet let a paní Anně o čtyři léta méně. Dobře se znali a dodnes k sobě chovají upřímné přátelství.

Po ukončení studií se Anna Dvořáková stala členkou Jednoty výtvarných umělců v Praze. Pravidelně se zúčastňovala spolkových výběrových výstav v Umělecké besedě, v Jízdárně pražského hradu a ve výstavní síni Na Příkopě. Po šesti letech se vrátila zpět do rodných Kameniček. Stala se tak mezi všemi Balíčky, Bukáčky, Lukášky, Kopáčky, Hanychy, Fialy a dalšími mužskými malíři krajináři jedinou ženou malířkou, figuralistkou a portrétistkou. Svoji tvorbu zaměřila na zátiší a portrét. V Kameničkách snad není domácnosti, v které by nevisel obrázek drobného ovoce nebo prosté kytičky.

Dvořáková je dovedla vždy dokonale naaranžovat a poté barevně vymodelovat do kompozičně uzavřeného tvaru, který ve svém celku oslovil a zaujal prostého i náročného diváka. V portrétní tvorbě namalovala řadu dětí, jejichž věrné podobizny zdobí stěny tehdejších spřátelených rodin. Vznikala ale také velká, závažná díla a projekty, jejichž genezi předcházely náčrty, studie, kompoziční a barevná řešení a teprve vlastní malba ve velkémformátu.

Za příklad této hektické práce může posloužit známý obraz "Pasačka" či "Portrét malíře Josefa Dvořáka". Portréty a figury malovala Dvořáková podle skutečných osob. Modelem pro "Pasačku" seděla Dvořákové tehdy desetiletá Slávka Hladká, sousedka z Kameniček. Obdiv vzbuzují také další portréty: "Písmák", "Maminka", "Babička" a "Autoportrét", za který obdržela cenu akademie.

Kromě portrétní a figurální tvorby namalovala řadu dokonalých kompozic květin a zátiší. Mistrně jsou provedená skromná zátiší sestavená z obyčejných věcí, skleniček s vodou, krajíci chleba , pečivem, venkovskými hrníčky, vázičkami a ovocem. Umělkyně dokáže proměnit na svých zátiších malinské kuličky rybízu ve svítící červené a žluté drahokamy, něžné kvítky sasanek v ozdobnou čelenku nevěsty, svazek česneku v bílý náhrdelník.

Z polovysypaných šedohnědých makovic vytékají drobounká zrníčka modrého máku, na purpurově červených třešních se třpytí kaply rosy, na buchtách, koláčích a koblihách je patrné bohaté cukrování a při pohledu na kyselé okurky mimoděk několikráz polkneme příjemnou kyselou příchuť.

Paní Anna se 9. března tohoto roku dožívá požehnaných 85 let. Díky své nezdolné vitalitě a životnímu optimizmu stále pracuje. Ve svérázném ateliéru malého domku v Kameničkách sedává u malířského stojanu, před sebou pečlivě urovnané předměty zátiší, které rozvážnými tahy štětce přenáší na připravenou plochu nedotčeného plátna. A přitom vzpomíná. Na rodiče, kteří ji umožnili studia, na své učitele a spolužáky na akademii, na všechny dobré přátele malíře, na sousedy z Kameniček, mezi nimiž žije a tvoří více než padesát let. Anna je také vynikající vypravěčkou, svědčí o tom její častá rozhlasová vystoupení. Svoje jubileum chce oslavit v rodinném kruhu a také dvěma komorními výstavami v krásných prostorách Kameniček a Studnic u Hlinska.

Text a reprofoto: Ladislav Vašek, Galerie Aničky Dvořákové Hlinsko