Letní kino v Pardubicích v pátek promítalo film Já, Olga Hepnarová. Ten je inspirován skutečnou událostí z července roku 1973, kdy dvaadvacetiletá žena v Praze úmyslně najela náklaďákem do davu lidí čekajících na tramvajové zastávce. Téměř totožný scénář zažili ve čtvrtek lidé na promenádě ve francouzském Nice.

Snímek autorské dvojice Tomáš Weinreb a Petr Kazda měli slavnostně uvést sami tvůrci, ale vzhledem
k nevídané tragédii se rozhodli jinak. Uvažovalo se i nad úplným zrušením promítání. „Plánovanou projekci jsme nakonec nezrušili, ale rozhodli se ji promítnout jako varovné memento. Aby si každý uvědomil, že žádná podobná tragédie se netýká jen těch druhých. Týká se totiž nás všech," uvedl jeden z provozovatelů Pardubického letního kina Pernštejn Jan Motyčka.

Tuto myšlenku pořadatelé rozvinuli v prohlášení, které před začátkem filmu přečetl známý moderátor Roman Víšek. Vyjádřil podporu a soustrast rodinám obětí i celé Francii a poté vyzval zhruba šest stovek diváků 
k minutě ticha.

Hepnarová, kterou ve filmu ztvárnila Polka Michalina Olszańska, se viděla jako člověk zničený lidmi, otloukánek společnosti. Své trable nakonec vyřešila hodně extrémně. V roce 1975 byla za hrůzný čin jako poslední žena na území Československa popravena.

Snímek, který se natáčel i v Pardubickém kraji, používá černobílou kameru. Jeho vlastní optika už tak černobílá není a neříká jasně, zda je Olga oběť či vrah.   (baz)