U příležitosti modelářské výstavy dne 17. dubna, večer v 19 hodin v Českých Heřmanicích připravil Klub letců veteránů. V. Mýto – Choceň poutavou přednášku s promítáním. Zúčastnil se jí se syn veterána Josef Koukal, který promítání doplnil slovem, tak, jak jej slýchával ve vyprávění od svého otce.

… J. Koukal utíká spolu s jinými kamarády přes Polsko, Rusko, Rumunsko, v podzimních měsících říjen, listopad. Přežil bombardování Dublinu, v lese za Vislou je zatýkají ruští kozáci. Jsou přiřazeni k polským důstojníkům, nakládáni do dobytčích vagonů jedoucích směrem Katyň. Koukal vytahuje pilotní legitimaci, utíká k ruskému důstojníkovi s prosbou o vyřazení z transportu. Ten píše bumážku, tři čeští piloti jsou eskortováni jinam. Cestou opět unikají, ve studeném listopadu nazí plavou přes řeku Dněstr směrem do Rumunska.

Už zůstávají jen dva, Koukal a Kilián. Přítele Fraňka dostala v řece odněkud vypálená kulka, řeka jej odnáší. Rumunská policie chtěla oba letce předat do Protektorátu – opět se jim podařilo utéci, tentokrát se štěstím, dostávají se až do Anglie. Pilot Koukal je zařazen ke 310. stíhací peruti. Dne 7. září 1940 je při obraně Londýna zasažen protileteckým granátem. Letoun ve velké výšce hoří, padá….

Poslyšte krátký úryvek, jak jej vypráví pilot: … ve vteřině sedí v ohni. Letoun se obrovskou rychlostí řítí střemhlav k zemi. Asi ve 3000 metrech dochází k výbuchu přídavné nádrže pod nohama pilota, ten je vymrštěn do prostoru. Padák, který byl umístěn v plechové sedačce pod pilotem se mu daří zuhelnatělými prsty otevřít. Po dopadu je padákem za strašných bolestí smýkán po zemi, než se jej zbaví. Chce se postavit na svoje těžce popálené nohy, opírá se rukou o zem. Ta je však až na kost ohořelá, prsty rovněž. Ty si vykloubí, znovu padá.

Uvědomuje si, že nesmí omdlít, plazí se k nějakému stavení. Pomoci se mu dostane odvozem do nemocnice, kde zjišťují, že je spálen na 72% těla, oční víčka spálená, po těle místo kůže černé krunýře spáleniny. Strastiplný příběh má řadu dalších pokračování, která si našla při akci klubu dost posluchačů.

Jan Mračno