Ahoj, svatý Martin asi na bílém koni nepřijede, ale i tak se mrazivá zima blíží a bude tu co by dup. My s domovem jsme se na zimu připravili, shromáždili otop, či bankovky na energie, které nás nenechají teplem strádat. A jak je to s těmi, co jsou bez domova? Pravidelně v tento čas se otázka na lidi bez domova stává aktuální. A nabádání typu „nerozmazlujte si svého bezdomovce"' zní nelidsky i když chápu, že zoufalá preventistka už neví kudy kam. Protože z deseti oslovených lidí bez domova jim nabízené ubytování přijmou jen dva. Tak to je. Ostatním jde na ulici o život. Na naší ulici. Kolika lidem v Chrudimi to reálně hrozí, jsem se nedozvěděl, vloni jich bylo deset. V Praze jich je 4000 a za dva roky jich má být 6000. Minulý rok jich tam zmrzlo 25.

Jsem překvapen, jak počet těchto milovníků bídy stoupá. A bídný život to je i když si prý vyžebrají denně sedm stovek, což mnoho lidí závistivě dohání k šílenství. Ale i zde platí: Můžou to také zkusit a po práci u superobchodu si něco přivydělat žebrotou! Většinou jsou mezi bezdomovci muži a mám za to, že za odpovědí, že se jim tento život líbí, schovávají fakt, že nevědí kudy kam. Straší mne reálná možnost, že se to může stát každému z nás a že pokud by člověk na ulici překročil ve spolupráci s alkoholem tu děsivou hranici, že vás špína společně s alkoholizmem duševně zmohou, tak potom těžko člověk najde sílu takovému životu vzdorovat. Chápu, že nabízet páchnoucímu alkoholikovi pomoc a být odmítán, je extrémně náročné. Pokud ale osm z deseti bezdomovců odmítá pomoc, je asi něco špatně.

P.S. Mimochodem – mezi bezdomovci jsem neviděl ani jednoho cikána. Možná pro to, že drží víc při sobě…snad.

Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz