Ahoj, je červen a jsem na dovolené. Nijak dovolenou neplánuji, ona si mne většinou sama najde.

Mám mnoho kamarádů se kterými nemám problém vyrazit kamkoliv. A to není jen tak. Každý určitě máme zkušenost, jak jeden takový prudič dovede znepříjemnit poznávací zájezd, či dovolenou v bungalovu u moře. Jsou to potom vyhozené bankovky, když vzpomínky na jinak nádherný ostrov ve středomoří kloužou na výstřelky toho debila, co nás všechny tak neskonale štval. A na kterého neplatilo vůbec nic.

Co s takovými lidmi udělat, se nedočtete v žádném knižním průvodci. Ani vám neporadí žádný průvodce osobně. Ani já ne! A proto je nejlépe, mít osvědčenou partu, která má pokud možno podobné zájmy a její členové také i podobnou náturu. Za těch let, co mám to štěstí, že cestuji, se okruh přátel, se kterými cestovat je radost, zvětšil do rozměru, že nabídky musím odmítat.

Vím, proč mě na cestách chtějí. Mám dar přitahovat události a situace, které vedou k dobrodružství a srandě. Odmítám je většinou z důvodu pracovní zaneprázdněnosti a taky a hlavně z nedostatku bankovek.

A jestli jste to dočetli až sem, tak vám za odměnu prozradím, že v tento okamžik jsem na palubě lodi poháněné plachtou na Jaderském moři. Plachetnici, jmenuje se Tulák, postavil prostřednictvím výborných moravských chasníků v jejich garážové dílně můj kamarád z mládí. Společně jsme několik mladých let brázdili Sečskou přehradu z jednoho konce na druhou a zpět. A platí: Co se v mládí naučíš, vždyť víte. S úžasem sleduji, kam až on svou mladistvou touhu po dálkách a mořském putování dotlačil. A tiše závidím energii, odvahu, píli a zanícení, bez kterého to prostě nejde.

A to platí nejen o kamarádovi námořním kapitánovi Mírovi, ale o každém, kdo nezapomněl na své sny a zatnul zuby a pustil se do toho.

P.S. Jak správně říkal Napoleon: Člověk se do toho musí pustit! No a pak se uvidí!

Ivan Baborák, výtvarník

www.baborak.cz