Ahoj, je listopad a super obchody jsou vyzdobeny svítivými rampouchy a uvnitř vyhrávají koledy. Svátky vánoční jsou však doopravdy až za měsíc.

Možná to předčasné upozorňování, že už budou, obchodníci dělají kvůli takovým lidem, jako jsem já, kteří s úžasem každoročně zjišťují den před Štědrým dnem, že nemají co pod stromeček a narychlo sehnané dárky potom povětšinou slouží našim vlastním ženám za dobrý námět na hořce humorné vyprávění ve společnosti, kde zábava už povadá. Ostatně, je to zvláštní, že toužíme po klidném a spokojeném životě bez zbytečných kolapsů a dramatických vzruchů, ale historkami z takových životů nikoho nepobavíš.

Minulou sobotu jsem hostil několik svých kamarádů, kteří životní kolapsy přímo přitahují a svým líčením je umí úžasně okořenit a historkou předat řečí spolustolovníkům. Nakonec, unaveni smíchem, jsme se shodli, že už těch vzruchů životních je fakt nějak moc a že kdyby to jen trochu šlo, že bychom přivítali takovou tu líbezně pomalou gaučovou nudu nudičku, o které celý život jen slýcháváme od druhých, ale my ji nikdy nezažili a že po ní už dlouho toužíme a ona ne a ne se dostavit a oblažit nás svou zničující nečinností. A po tomto zasnění se pod stůl odporoučela má vlastní žena. Zkolabovala z přepracování a dehydratace a rychlá záchranka jí vcuku letu odvezla do chrudimské nemocnice.

Ale zase! Měl jsem štěstí, že byl u mne na návštěvě moderátor Vaňura, který přesně věděl, co dělat a taky to dělal a já jen zíral jak trubka a nevěděl, co dělat a pan doktor jen poočku pozoroval, kde na něho vykoukne kamera, co to jako točí. Naštěstí to všechno dobře dopadlo a je co vypravovat. Ale hele, takový gaučink, ten prý když se povede........To zkusím zařídit vlastní ženě Janě pod stromeček. To by byl fakt dárek.......

Ivan Baborák, výtvarník, www.baborak.cz