Před několika roky jsem si počkal tři hodiny na jejich vystoupení na Letenské pláni. Nebylo to nic, předtím jsme na Stouny, jak jim říkáme v Čechách, všichni čekali mnoho let. Energie těchto rockových legend nabíjí i přes jejich věk celkem spolehlivě ještě dnes a jistě tomu tak bude i v budoucnu.

Mimochodem všiml jsem si, že na koncertu vedle sebe stáli posluchači všech věkových skupin. To nebývalo zvykem. V začátcích bigbítu, jak říkáme rocku u nás v Čechách, snad si vzpomenete, dost nekompromisně rozděloval hudební vkus populární hudby generaci mladých a těch starších. S úsměvem vzpomínám na aroganci dechovkové generace, která se pokoušela, seč jí síly stačily potlačit rockovou muziku. Mnohdy dost nevybíravě.

Ale tak je to se vším novým a hlavně jiným. Na co nejsme zvyklí a připravení a co náš klid a pohodu nějakým způsobem zneklidňuje. Těch padesát let udělalo z rebelů klasiky. No a teď jsem chtěl dát příklad ze současnosti a nějak se mi nic vhodného nic nevybavuje. Což je škoda.

Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz