Ahoj,

v Chrudimi je pouť. Kdysi slavná a hojně navštěvovaná poutníky z celé naší vlasti. Účelem, mimo jiných věcí, bylo poklonit se zázračnému obrazu sv. Salvátora, tedy Krista. Na obrazu je namalována hlava Krista na lipovém dřevě.

Traduje se historka, že obraz byl ve sbírkách krále Rudolfa ll. Velmi hbitě a pod dohledem švédské královny, a snad i na její popud, se poklady za válek švédských odvážely pod dohledem vojska do země švédské. Mimochodem stejnou cestou se ke královně dostal i Kodex Gigas, původně z kláštera v Podlažicích. Klášter tam ale nehledejte, neb ho vypálily a zpustošily Žižkovy hordy přeudatných a přeukrutných ničitelů české tehdejší kultury.

Další story o obrazu se vypravuje o tom, jak se dostal do Chrudimi, jak přišel ke krvavé skvrně na malbě, jak nešla zamalovat a jak obraz aktivní a prozíravý pan děkan Václav Samuel Hataš získal pro chrudimský kostel, jak po církevním řízení byl obraz uznán jako zázračný a jak se v jeho blízkosti děly prapodivné věci a zázraky obzvláště v dobách morových. Tak si představte, že v nastupujícím podzimu roku 1733 přišlo k obrazu prý víc jak 52 000 lidí. Turistický ruch, o kterém si můžeme nechat v Chrudimi, městě tří muzeí, jen zdát. Měl jsem možnost restaurovat kopii, kterou vlastní Arciděkanství chrudimské od malíře Františka Mullera z roku 1894. Kopie je vskutku skvostně namalována a František jich udělal za svůj život mnoho, neb se to na tehdejších poutích kopiemi od různých malířů jen hemžilo. Na své si při poutích do Chrudimi přišli všichni, církev, město, obchodníci i moji vzdálení kolegové malíři kopií a hlavně věřící na zázraky, které, jak známo, se dějí i nyní, pokud na ně věříš. A tak se těším, že zajdu omrknout originál zázračného obrazu. Co kdyby se děly zázraky? Bude vystaven v sobotu navečer v kostele sv. Kateřiny a v neděli ráno v hlavním kostele Nanebevzetí Panny Marie na náměstí.Ivan Baborák

PS. Mnozí bydlící v centru Chrudimi si stěžují na hluk a chaos po dobu poutě. To je stejné, jako by si stěžoval člověk bydlící u letiště, že ho ruší hluk přistávajících letadel. Na rozdíl od těch prvních to mají Chrudimští jen jeden víkend v roce. A pokud i tak si nemohou pomoci, tak ať se odstěhují na samotu u lesa.

Ivan Baborák, výtvarník