My, Češi, máme rádi dobré jídlo a pití, o tom není sporu. V poslední době se v časopisech a na televizních kanálech rozjelo vaření, díky kterému získáváme větší přehled o postupech nebo surovinách, které jsme dosud neznali. Díky za to, ale žijeme ve východních Čechách a blíž, než k olivovému oleji a carpacciu jsme vždycky měli k sádlu od našich pašíků a bramborám, které byly hlavní obživou pro chalupníky nejen z Vysočiny. Ano, používám balsamico, vím, jak se připravuje francouzský kohout na víně a zvládnu si vyrobit těstoviny podle italského receptu. Dávám proto hladkou mouku, což by moje máma nechápala stále ji vidím, jak sype kopeček hrubé mouky na vál, rozklepne vajíčko a než se pustí do těsta rukama, nožem udělá těstíčko. Nudličky měla vlasové a žluté, jednu jako druhou…

Ale zpět navzdory všem lososům, krevetám a tiramisu miluji vůni svého pečeného chleba a husy na pekáči. Anebo brambor s česnekem.

Chrudimský kulinářský rok mne velmi potěšil a jsem pravidelnou čtenářkou webových stránek www.kuchtanek.cz. Recepty tam přibývají, já osobně jsem vyzkoušela pečený sýr, který jsem potom ještě naložila do oleje se sušeným rozmarýnem a česnekem. Vyhlašovatelé soutěže o nejlepší recepty z našeho kraje mají skvělou myšlenku vyzývají nás, abychom našli naše rodinné recepty, které se dědí z generace na generaci a nenechali je osudu zapomenutí.

Vrátím se ještě k mé mamince: ona milovala mléčnou polévku, kterou nikdo z nás nechtěl. Mléko osolila a zavařila do něj vlasové nudličky. No, třeba to někdy zkusím, chutě se v člověku mění. Teď se těším na zítřek, kdy časně ráno rozpálím udírnu a od Silvestra naložené maso dospěje do své finální dimenze.

Ať žije Kuchtánek, přispějte do něj také!