Rozhodl jsem se, ač nejsou žádné volby, že ho projedu vesnici od vesnice, pohovořím s lidmi, se starosty, zastavím se ve firmách. Až na výjimky mám ze svých výjezdů, které potrvají do srpna, velmi užitečné poznatky a o část z nich se chci s vámi milí čtenáři podělit.

Tím prvním jsou venkovské prodejny. Většinou to jsou Jednoty, tu a tam soukromé prodejny a do větších osídlení začínají pronikat Vietnamci. Věděl jsem, že mzdy prodavaček nebudou žádná sláva, ale to, co jsem se dozvěděl, je zarážející. Třeba Jednota ve Studnicích. Plat 5% z tržeb, které po většinu roku nedosáhnou 200 tisíc korun, což dá 40% průměrné mzdy ČR a k tomu ještě hmotná zodpovědnost. To je moc slabé pro kvalifikované a spolehlivé prodavačky. Například v Prosetíně paní Miluše Černíková prodává už 42 let!

Co ale vesnice, kde není prodejna, ba ani hospoda? Jako třeba v Chlumu u Hlinska, kde mně jedna starší paní řekla: „Jsme tu bez obchodu, bez hospody a barák nepřestěhujete…" K tomu dodávám mladí si dojedou, ale staří ne. A tak, když ve Vrbatově Kostelci letos v zimě prodavačka Jednoty marodila a prodejna byla zavřená, tak se musela postarat o to, aby se pro staré občany vozil alespoň chleba. To je venkovská realita, o které nemá většina politiků ani ponětí. Tolik dnes k venkovským prodejnám, za týden se dočtete, jak mne majitel z jedné soukromé firmy vyhodil.

Jan Veleba, senátor