Byl jsem před 15 lety v komisi, která vybírala logo předešlé. Vybrali jsme z mnoha návrhů. Soutěž byla veřejná a otevřená všem a my vybrali a doporučili. Já a kolegové výtvarníci z celého kraje. Globus s nějakým hradem, prý Kuňkou, tedy logo, které se realizovalo, to ovšem nebylo. Po dlouhém pátrání jsem se dozvěděl, že to, co se potom objevilo, prý vybral ten nejvyšší z úřadu. Všem, kteří mají o této grafické disciplíně nějaké povědomí, bylo a je jasné, že tehdy šlo o omyl. Logo není ilustrace. Nyní nám ti nejvyšší nabízejí v pořadí již druhé logo, prý lehce zapamatovatelné a s krásným příběhem, který návrh doplňuje, a který je o Trstenické cestě a i jiných cestách atd.

To logo je pro nás, obyvatele Pardubického kraje, vývěsným štítem veřejného prostoru. Mám radost, že je v palbě kritiky, že se diskutuje. Snad to nedopadne jako před 15 lety. Odborné věci mají dělat a rozhodovat odborníci. Odborník na logo nebývá obvykle ten nejvyšší z úřadu. To se týká nejen loga a nejen úřadu kraje.

A když už jsme u těch nejvyšších, tak ten úplně nejvyšší nám na svých cestách, kterými křižuje naši zem, vypravuje pohádky a i jinak čaruje a sděluje důležité informace, ze kterých mnohým jde hlava kolem. Jeho oblíbená story, kterou do omrzení popisuje, je, jak poprvé to dělal v jakémsi penzionu Jitřenka před 50 lety a to mu tehdy bylo 17 let. Tak i nyní na své cestě se dokonce v Jitřence zastavil a zjihle zavzpomínal. A aby toho nebylo málo, na besedě v Konstantinových lázních, kde historku užaslým posluchačům převyprávěl znovu, dostal od starosty kytici rudých růží, prý od té tehdy krasavice, zasvětitelce našeho pana prezidenta do tajů nikoliv vládnutí naší krásné země, ale činnosti neméně důležité, tedy pro něho.

A my všichni se strachujeme, co že nás ještě čeká, jaké překvapivé a důležité informace se dovíme příště. Jednu informaci jsem se tento týden ale přeci jen dozvěděl a to, že pokud by byly nyní volby, na celé čáře by to vyhrál pan Babiš se svou partou, kterou podle tohoto výzkumu národ miluje stejně, jako vypravěče našeho pana prezidenta. Jen mi nějak uniká, proč.

A ještě na konec ta básnička do čítanky od pana básníka Žáčka, který umí psát pro děti a děti jeho básničky milují. Vím to od svých vlastních dětí. No tak si představte, že to schytal za básničku ve slabikáři. Pokud má někdo s touto básničkou problém, je něco s naším světem v nepořádku.

„K čemu jsou holky na světě?"
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.

Ivan Baborák, výtvarník