Těžko jsem se mohla ozvat, když mě nikdo neoslovil, nepozval ani nedal vědět, že se budou konat nějaké oslavy. Před 10 i 20 lety jsem je díky tehdejšímu řediteli Beránkovi moderovala, ty druhé právě s Martinem Dejdarem. Nebýt spolužaček, nedozvěděla bych se nic. Díky nim jsem se ráda připojila k neoficiálnímu setkání absolventů v Muzeu. O těch oficiálních mne nikdo neuznal za vhodné informovat. Stejně jako o DVD k výročí, v němž prý jsem zmíněna, což jsem se dozvěděla až dnes z internetu. Kontakty na mě přitom má asi tak polovina obyvatel Chrudimi včetně mého spolužáka Petra Řezníčka.

Na svá studijní léta, spolužáky i kantory ráda vzpomínám a jsem hrdá, že jsem absolventkou ústavu s takovou historií, a byla bych se moc ráda účastnila všech oslav.

150.výročí si zasloužilo lepší propagaci a větší slávu, vždyť spousta bývalých studentů se o něm nedozvěděla vůbec. Byla bych ráda, kdybyste můj dopis zveřejnili.

Děkuji a přeji Chrudimskému deníku hodně spokojených čtenářů, které tímto srdečně zdravím.

Vaše Marie Tomsová