Ahoj, je červenec první měsíc prázdnin. Ve čtvrtek o půl deváté jsem na pardubickém nákladovém nádraží obdržel jako vstupenku evidenční kartu do transportu.

V autentickém prostředí a ve skutečných kulisách jsem v úžasu spoluprožil inscenaci divadelní hry Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Mráz mi lezl po těle. Skvostně ji zahrál ansámbl Divadla pod Palmovkou v dobovém dobytčáku, ve kterém kdysi probíhaly transporty do koncentračních táborů. Ten je součástí Vlaku Lustig aneb Vlak do nenávratna. Projekt je novinkou 13. Ročníku mezinárodního festivalu židovské kultury Devět bran. Vlak ve kterém je i výstava o transportech Židů bude po železnici putovat do všech krajských měst a koncem srpna se vydá i do zahraničí, aby na místech smutně proslulých připomněl hrůzu tzv. konečného řešení židovské otázky. Konečnou je logicky Osvětim. Místo koncentračního tábora, který je bolestně spjat s osudy spisovatele Arnošta Lustiga a mnoha dalších českých Židů.

Ateliér a přechodné bydliště mám v Přestavlkách a představte si, že za zdí mého domu je úzká a tajemná ulička, které se říká Koupadlová. Na jejím konci stojí dům, bývalá mikve, rituální židovská koupel. Bydlí tam v chladu, ale rád, můj skvělý soused Láďa Skála Z okna se dívám na dům ve kterém byla synagoga a vedle v domě židovská škola ve které bydlel i pan učitel.

Do trojúhelníku Přestavlky, Zájezdec a Hroubovice pozval Židy roku 1796 majitel panství hrabě František Auersperk. Společenství to bylo početné. Dle gruntovního protokolu z roku 1839 se dozvídáme, že v Přestavlkách Židé vlastnili 19 domů. A to tu ještě žili i další Židé bez majetku. Sto padesát let u nás v Přestavlkách žili a ze soužití s nimi toho moc nezbylo. Dva židovské polozapomenuté a zpustlé hřbitovy při vjezdu do Přestavlk a Zájezdce jsou dnes smutnou připomínkou jejich dnů. Jsou dny, kdy večer za zdí v uličce Koupadlové je možno zaslechnout tiché kroky a sem tam se někdy zlehýnka mihne stín přestavlckých Židů, našich bývalých dobrých sousedů, jdoucích se rituálně a symbolicky očistit.

P. S. V publiku jsem zahlédl Chrudimáka poslance Jana Chvojku i místostarostu Chrudimi Miroslava Tejkla. Měl jsem radost, že tam nejsem za Chrudim sám.

Ivan Baborák, výtvarník 
www.baborak.cz