V malé zemi, pomyslném srdci Evropy, v Česku se zrodil nový trend – stávkování. Bylo by ale dobré položit si otázku, proč odboráři tolik vyvádějí a dělají obdobné cavyky. Fakt jedna je, že se jim nelíbí nastavení státních reforem, a to hned několika. Dalším faktem ovšem zůstává, že odbory, mimo svých výhrůžek a hurónského řevu, samy nepředložily žádné koncepční řešení, jen blokády a zvuk píšťalek, které přinesou škody v řádu stovek milionů a možná i miliard. Oč jim tedy skutečně jde? Organizaci, která se snaží diktovat státu svoje ultimáta. Bylo by jistě dobré zmínit, že nejeden odborář se skrze vlastní iniciativu dostal až do parlamentu, a tak se nabízí i další možná interpretace, že jde pouze o mocenský boj a snahu ze své snahy cosi vytřískat a upozornit na sebe. Asi jsem stávkokaz, v takovém případě rozhodně, kdy si odboráři berou občany státu za rukojmí a způsobují zemi ohromné škody. Znovu opakuji, že strašení namísto řešení nepřináší nic, jen drahý záměr, paniku ve prospěch vlastních zájmů. Na závěr se ptám: Jaký je skutečný sen českých odborářů, a zda si odbory náhodou nepletou svoji úlohu ve společnosti.