VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pohostinnost je princip, který patří k hodnotám a tradici Západu

Střední Evropa vždy kulturně a nábožensky patřila k Západu. Strach z komunismu, který byl pro naši společnost a zejména pro jednotlivce a jejich rodiny velkou tragédií, nyní vystřídala nová hrozba, strach z islámských uprchlíků.

21.7.2016
SDÍLEJ:

Dvakačovický kazatel Dušan Ehmig. Foto: archiv kazatele

Kdo nás zbavil toho prvního strachu a kdo nás nyní uvrhl do strachu nového, ať si zodpoví každý čtenář sám. Dívejme se na střední Evropu a vnímejme ji jako zmenšený prostor Evropy se vší svou kulturní a náboženskou rozmanitostí.

Dnešní společnost včetně politických elit je bolestně rozdělena. Jedna strana účelově vyvolává strach z cizího a neznámého, což část společnosti vrhá do stavu úzkosti a rozdmýchává vášně. Tento politický proud, který využívá nejsobečtějších lidských pudů, lze nazvat xenofobním populismem. Druhá strana, která je tou první neustále napadána, usiluje o to, aby se lhostejnost nestala jedním z pilířů společnosti. Obhajuje otevřenou společnost, která je vstřícná ke všem, kteří respektují její pravidla. Toto úsilí vyrůstá z idejí Západu, který má být sekulárním, liberálním a otevřeným veřejným prostorem pro všechny, kdo v něm chtějí v míru pracovat a žít.

Západu a tedy i střední Evropě byl už od antiky vlastní postoj pohostinnosti. Řecká xenia, to byla vstřícnost a soucit s poutníkem bez domova. Pohostinnost je všude na světě znakem kulturní vyspělosti, a je jedno, na které z polokoulí se nacházíme. Všude tam, kde žije civilizované společenství, je poutník vítán jako přítel a chcete-li, jako Bůh sám. Podle Homéra se máme chovat k cizincům, jejichž identitu neznáme, jako k bohům, neboť nikdy nevíme, zda ten, kdo vypadá jako obyčejný poutník, není ve skutečnosti bohem. Pohostinnost má také svoji velkou oporu v dalším zdroji západní tradice, a to v biblických příbězích. Kdo by neznal příběh praotce Abraháma, který nejprve odchází do Cháranu (dnes v Turecku), aby zde pobýval jako host, a po svém návratu, vědom si hodnoty vstřícnosti vůči příchozím a hostům, se sám stává vzorným hostitelem.

Abrahám byl hostem a příchozím a je dodnes vzorem poutníků, kteří se neopírají o žádné mocenské struktury, ale čekají, že se jich ujme sám Hospodin. Stejný motiv hosta nalézáme i u Mojžíše, který vyznává: „Byl jsem hostem v cizí zemi" (Exodus 2,21). O vztahu k lidem bez domova a k hostům najdeme zmínku v biblické knize Deuteronomium třináctkrát. Čteme zde, zjednodušeně řečeno, toto: Bude-li se Izrael chovat k cizincům spravedlivě a v souladu s Hospodinovými předpisy, bude žít v hojnosti, svobodě a štěstí. Pokud tomu bude naopak, nejen že se mu povede zle, ale dokonce nad ním budou tito přistěhovalci vládnout. Docent biblických studií ze Saint Louis Univerzity v USA Bernhard Asen k tomuto biblickému oddílu poznamenává: „Implikace je jasná: Pokud cizincům není poskytnuta patřičná péče… stanou se sami cizinci postupem času dominantní."

Na tuto starozákonní židovskou tradici navazuje novozákonní poselství. Silně zde zaznívá hlas apoštola národů Pavla, který v Listě Židům na jeho adresáty apeluje: „na lásku k cizím nezapomínejte, nebo: buďte pohostinní k cizincům". Sám Ježíš Kristus vybízí k pohostinnosti vůči opuštěným, hledajícím a strádajícím. Kdo by neznal podobenství „O milosrdném Samařanovi"? Nikdo tehdy neočekával, že by Samaritán mohl být dobrým člověkem, který pomůže zraněnému muži. Každá postava v tomto příběhu je příkladem toho, co dělat nebo nedělat. Ježíš řekl, že máme dělat to, co udělal Samaritán. Podle Ježíše to znamená, že lidé, kteří se starají o druhé, se vzdávají svých vlastních plánů, aby pomohli těm, kdo to potřebují. Pohostinnost jako základ antického a biblického myšlení je součástí hodnot, které zrodily mravní podstatu Západu.

Islám, který jako náboženství vyrůstá z abrahámovských kořenů, zejména jeho podoba tzv. súfismus, má pohostinnost hluboce ukotvenou ve svých základech. Filosof Immanuel Kant je dalším, který otevřeně prosazoval své úvahy o ideálním globálním řádu, ve kterém má každý právo na pohostinnost a na to, aby s ním při pobytu na cizím území „nebylo nakládáno jako s nepřítelem". Liberální demokracie stojí na základu morálního univerzalizmu, jenž odmítá upírat lidskou důstojnost uprchlíkům, resp. všem lidem bez rozdílu. Opačný přístup ohrožuje základy civilizace. Přesto, že tu jsou určité mezináboženské rozdíly, pohostinnost k lidem bez domova je hodnota, která spojuje všechna tři velká náboženství ‒ judaismus, křesťanství a islám.

Uprchlíci prožívají osobní drama v touze po existenciální změně. To může být pro každého z nás symbolem a výzvou, že kdokoli z nás by se také mohl ocitnout na jejich místě. V cestě vzájemnému dorozumění někdy stojí islámský fundamentalismus, jehož nositeli nejsou uprchlíci z muslimských zemí, kteří jsou sami obětmi. Radikalismus hledejme především u těch, kteří se cítí subjektivně opuštění, vyloučení a deklasovaní (ponížení) a u těch, kteří tuto frustraci zneužívají, k čemuž používají vlastní pokřivenou interpretaci Koránu.

V Islámu u nich převládá ortodoxní pojetí, že Korán je věčný, neměnný a jediný text a návod. Nebezpečné proudy, salafismus a wahhábismus, volají po návratu k víře prvních muslimů. Je to návrat k tradicionalistickému a doslovnému výkladu Koránu. Z toho těží politický islám koexistující s radikálním fundamentalismem a propagující ideologii džihádu. Stále tu ale ještě existuje islám humanistický. V Koránu jsou krásná slova o tom, že nejbližší citům muslimů jsou křesťané a že náš a váš bůh je jeden (5,82; 29,46). Na tom stojí islámský proud súfismus, který čerpá ze spirituality lásky, jež vyvěrá z nitra člověka a tvoří spojnici mezi ním a Bohem. Korán by měl být vykládán symbolicky a v duchu této spirituality. Tento přístup, který se historicky nejednou prolnul s kulturou západní, by potom mohl být účinnou ochranou proti tvrdosti koránského zákona a radikalizaci islámu vůbec.

Je třeba si připomínat ekonomické migrace v 19. století a ve 20. stol., v nichž docházelo k odchodům z vlasti v důsledku obou světových válek a hospodářských krizí. Nelze opomenout ani poválečný odsun Němců a též politickou emigraci z doby komunismu. Dnes, zdá se, převládají hlasy z tábora xenofobů, hlasy nacionalistů a populistů, přestože se běženci zemím střední Evropy vyhýbají, nedochází tu ani k růstu muslimských komunit a ani se zde neodehrávají teroristické útoky.

Za narůstající míru nesnášenlivost může rovněž i slabá a neprostupná občanská společnost, která hledá viníka svých nezdarů u kohokoli, kdo je v nesnázích, na okraji společnosti a kdo je jiný, cizí. Občanská solidarita se pomalu vytratila anebo se uklidila někam do ústraní. Pod vlivem nacionalismu se rozpouští idea Evropy, původní jádro ideje Západu. Je možno principy Západu uchránit před krátkodobými politickými cíly, před momentálními náladami voličů, před voláním po kulturní izolaci? Evropa vždy byla kontinentem náboženské pestrosti. To, v jakých sociálních a morálních hlediscích byla zakotvena, ji dělá civilizovanou a pluralitní, což z ní činí tolerantní a otevřený prostor. Uprchlické vlny do Evropy přinášejí určitou konkurenci životních stylů.

To neznamená, že jedna kultura musí pohltit druhou a naopak. Jde nám o všechny pozitivní formy inkulturace čili o potkávání a prolínání kultur, obyčejů a zvyků. Na pozadí zkušenosti západoevropských zemí je však potřeba počítat s tím, že vyloučené skupiny se dříve či později mohou cítit ohrožené a hledat ve své víře pouze negaci okolní skutečnosti. Situace v zemích, kde žijí velké muslimské komunity, ukazují, že evropské země musejí výrazně chránit mladistvé a izolované jedince tím, že ještě zintenzivní komunikaci při integračních procesech, aby je v sociální tíži uchránili od vlivu extrémní islámské formy religiozity.

Politické a náboženské autority by se měly pokusit najít společné východisko, které by přispělo k vytvoření veřejného prostoru, jenž by stál na sdílení společných hodnot a na vstřícném dialogu. Je třeba se zasazovat o vzdělanost společnosti, zvláště té sekulární, v poznávání islámských tradic, jež jsou s ní v souladu. Znamená to především návrat ke kořenům, k principům a hodnotám, ze kterých evropská civilizace vzešla, které ji utvářejí a které jsou společné pro všechny bez ohledu na konkrétní náboženské přesvědčení. Jde tu také o prosazování principu spravedlnosti a vymahatelnosti práva.

Politickým elitám by mělo jít o soudržnost společnosti, o úctu k morálním hodnotám a společné hledání a dosahování spravedlnosti a pravdy. Symbolem a smyslem tohoto úsilí a dialogu může být právě xenia – pohostinnost, vycházející jak z Homérova eposu, tak z abrahámovských kořenů. Jde o princip solidarity, bez kterého nemůže politické společenství existovat. Ti, jejichž život je ohrožen a kteří jsou zbavováni základních lidských práv, mají právo na přijetí i péči. Pohostinnost a přiznání lidské důstojnosti uprchlíkovi je znakem kulturní vyspělosti a základním principem liberální demokracie.

Vycházeje z analýzy o uprchlické krizi od Luďka Sekyry, člena akademického sboru Oxfordské univerzity, připravil Dušan Ehmig, českobratrský kazatel

Autor: Redakce

21.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
zahradní kuchyně

Vařit můžete i pod širým nebem

Chrastecké ženy se sekačkami. Potkat je můžete například v zámeckém parku nebo na travnatých plochách v oblasti chrasteckých Lipek.

Sekaček se chopila i trojice žen

Díky donátorům může vzniknout cyklocentrum pro hendikepované i mateřské centrum

Hlinsko – Neziskové organizace na dobročinné Burze filantropie v okrese Chrudim zažily velký úspěch. Donátoři z řad firem, města Chrudim a Pardubického kraje podpořili realizaci šesti dary v hodnotě 275 tisíc korun. Jde o největší sumu na jedné burze za její šestiletou historii na Chrudimsku.

„Loutkárna“ oslaví už 45. narozeniny

Chrudim – Za pár dů začíná již 66. ročník festivalu Loutkářská Chrudim a naše muzeum bude hostit část doprovodného programu této tradiční přehlídky amatérského loutkového divadla a také zde od 30. června bude fungovat i oblíbená hospůdka pro návštěvníky festivalu.

Na koupališti tonul chlapec

Skuteč – Skutečské koupaliště se v úterý krátce po půl jedné odpoledne stalo dějištěm dramatické události. Jak uvádí policejní mluvčí Jiří Tesař, měl tu tonout malý chlapec.

Policie v Pardubicích pátrá po Karlu Synkovi

Pardubice - Policisté v Pardubickém kraji žádají veřejnost o pomoc pří pátrání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies