Zaznamenal jsem diskuzi na téma schodiště pod chrudimskou Myší dírou. A o veřejném prostoru vůbec. Neúnavný a mnou obdivovaný architekt Vlasta Koupal, který provozuje fb a www stránky Veřejný prostor pro Chrudim, je pravděpodobně jediný člověk, kterého znám, jenž se systematicky a do hloubky zabývá něčím tak důležitým, jako je veřejný prostor, v jeho případě města Chrudim.

Své postřehy a úvahy, které jdou pod povrch, pravidelně publikuje a snaží se ze všech sil o navázání dialogu s veřejností i odborníky. Kdo to někdy zkusil v Chrudimi i jinde, ví své! Jeho postřehy a komentáře by podle mého mínění měly být povinnou četbou městským úředníkům, kterým by také slušela publikační činnost, nebo jen větší úsilí o dialog s veřejností.

Mám totiž dojem, že přes veškerou sbírku medailí, cen a ocenění pro naše město je dobré a smysluplné se zajímat o nedostatky a nekoncepční jednání, které vede k řadě nevratných kroků. Při diskuzi a oponentuře jak laické, tak odborné veřejnosti by se daly vyloučit. Omlouvám se za rozvleklý úvod a málo adresných příkladů.

Mrkněte na stránky pana architekta Vlasty Koupala, najdete jich tam mnoho. Napočítal jsem čtyřicet témat, a je vám třeba trpělivosti, neb pan architekt si nepotrpí na novinářskou zkratku. Není totiž omezen místem, rozsahem glosy, jako já. Témata vám poskytnou mnoho otázek, ale i odpovědí. Co se týká schodiště pod Myší dírou: Při cestě vzhůru není pro člověka oporou betonová zeď, které se nelze přidržet.

Při cestě dolů se nemůžete dívat pod nohy, kam obvykle směřuje pohled člověka pokud kráčí ze schodů, ale musíte sledovat členitost zábradlí. Schodiště jsou schody a zábradlí. Schodiště musí být funkční, jinak je to paskvil.

Ivan Baborák