Vstoupili jsme do nového roku 2013 a mnoho občanů na Nový rok netrpělivě očekávalo vystoupení prezidenta republiky. Celkem oprávněně, neboť to byl poslední novoroční projev Václava Klause v roli prezidenta. Dokonce se přijímaly sázky, jestli prezident nakonec na rozloučenou nezazpívá. A ejhle, on zazpíval, ale trochu jinak, než jsme všichni čekali. Vyhlásil, prý omezenou, amnestii. Ani bych panu prezidentovi tolik nevyčítal, že udělal přesně to, co kritizoval u svého předchůdce Václava Havla.

Nemohu se ale zbavit dojmu, že amnestie odsouzených pro méně závažné trestné činy, je v tomto případě jenom zástěrkou sloužící k tomu, aby nebyly souzeny zločinné kausy ze zlatých tunelářských let devadesátých. Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vyjmenovala takovýchto kaus 13. Jde v nich o mnoho zpronevěřených miliard, o tisíce podvedených lidí, o zločinná spolčení a likvidace desítek nevinných firem (soudce Berka).

Jinými slovy, prezident České republiky Václav Klaus omilostnil zločince. Tím také znehodnotil svoje dlouholeté prezidentství a obávám se, že tím také vzal poslední zbytky iluzí těm, kteří ještě věřili, že Václav Klaus je politik, kterému jde o Českou republiku.

Přiznám se, že mezi ně jsem patřil i já.

A přiznám se také, že tento krok prezidenta je pro mravní stav této země devastující a je na místě otázka, zda ještě máme šanci.

Obávám se, že s těmito politiky nikoliv.

Jan Veleba, nezávislý senátor a prezident Agrární komory ČR