Bára Tichá: Atletika mě baví!

Pro děvče, potažmo mladé štíhlé děvče, je disk trochu netradiční disciplína. Jak ses k němu dostala?

Bára: Chodila jsem na základní školu U Stadionu v Chrudimi, do sportovní třídy, kde jsme v rámci tréninku dělali od šesté třídy všeobecné disciplíny. Od osmičky se pak náš výcvik dělil na běžeckou, skokanskou a vrhačskou skupinu, a mě zřejmě na základě výsledků trenéři zařadili do té vrhačské. A vlastně zhruba od té doby jsem se zaměřila na disk jako na svoji hlavní disciplínu.

Trenér: Samozřejmě se ale stále věnujeme i víceboji a chtěl bych, aby jej Bára ještě minimálně dva roky dělala. Předčasné zaměření na jednu disciplínu není v těchto letech ještě dobré, chce to všeobecnou průpravu. Důkazem, že jdeme správnou cestou, je letošní páté místo na Mistrovství České republiky (MČR) v sedmiboji dorostenek, kde je Bára navíc teprve prvním rokem.

Vím, a několikrát jsme o tom v Chrudimském deníku čtenáře i informovali, že sis za poslední dva roky několikrát zlepšila osobní rekord, který se pohybuje v dané kategorii mezi nejlepšími v republice.

Bára: Ano, loni bylo zlepšení opravdu velké, za sezonu takřka o patnáct metrů. To jsem ale házela ještě diskem vážícím 0,75 kg. Letos již závodím s kilovým a před měsícem jsem si na MČR dorostenců v Ostravě vytvořila osobák 40,06 metru. Skončila jsem tu mimochodem za soupeřkou z České Lípy druhá.

Trenér: My jsme si před letošní sezonou vytkli s Bárou tři cíle. První byl přehodit čtyřicetimetrovou hranici, což už se nám podařilo splnit. A jelikož nás ještě nějaké závody čekají, byl bych rád, kdyby trend zlepšování pokračoval. Snem by bylo hodit 42 metrů, což byl vlastně letos limit na Evropské hry mládeže, které se konají příští týden v Tbilisi. Tajný druhý cíl byl právě kvalifikovat se na tuto významnou evropskou soutěž, což se bohužel nepodařilo. Každopádně to nějaké velké zklamání není, protože Báru trápí problémy s pravým kolenem, které ji limitují v tréninku, a proto jsem i za těch hozených 40 metrů rád. Třetím cílem pak bylo získat medaili na MČR, což se už také povedlo. Takže máme splněné dva ze tří, což je dobré.

Na konci června jsi ukončila devátou třídu, jak to budeš mít s dalším studiem?

Bára: Nastupuji zde do Chrudimi na Pedagogické lyceum školy Bohemia, kde budu mít umožněno dále sportovat, navíc mne stále povede trenér Šulc. Takže by mě změna školy v trénování omezovat neměla.

Trenér (se smíchem): Myslím si, že nám tato změna jenom prospěje. My se viděli každý den, protože jsem byl její třídní učitel ve škole, tělocvikář a ještě trenér tady na atletice. K tomu jsme se viděli i o víkendech nebo po škole, takže jí už někdy určitě lezu na nervy. A pokud bude studovat na střední škole tady v Chrudimi, neměl by být problém v trénincích 3 – 4 x týdně dál spolupracovat.

Nakousli jsme, že máš problémy s pravým kolenem, o co se jedná?

Bára: Mám v něm povolené vazy a nějaké nárůstky. Prodělala jsem nějaká vyšetření a už je to snad lepší. Jednou v budoucnosti s ním ale budu muset jít na operaci.

Dnes je tropický den, kdy teploměr ukazuje přes 35 stupňů a vy trénujete. Nebylo by lepší ležet s holkama někde u vody?
Bára: Mě plovárna vůbec nebaví. Já mám radši tréninky, které mi pomáhají naplnit mé cíle a sny. A ty jsou teď jenom atletické. Proto je pro mě i v tomto horku trénování lepší, než se válet někde na plovče a tloustnout.

Jaké vás tedy ještě letos čekají závody?

Bára: Chtěla bych se kvalifikovat na republiku žen do 22 let, která se koná poslední srpnový víkend v Hodoníně. K tomu stačí, abych byla v době uzávěrky do šestnáctého místa. Zatím jsem, myslím, osmá, tak snad by to mělo dopadnout. Pak tam je za náš klub Atletika Chrudim druhá liga žen a dokončí se i soutěž družstev v dorostenkách.
Trenér: Dále bychom ještě chtěli, pokud to koleno dovolí, absolvovat jeden víceboj, konkrétně na konci září Krajské přebory v Ústí nad Orlicí. Co se týče toho MČR v Hodoníně, tak věřím, že to vyjde. Když už se Bára letos kvalifikovala mezi ženy, kde závodila proti věkově úplně jiným soupeřkám, tak bychom se měli ještě jedněch kvalitních závodů zúčastnit.

Abychom se nebavili pouze o disku, pojďme k víceboji. Páté místo na MČR byl velký úspěch.

Bára: Můžu říct, že ten sedmiboj se mi opravdu hodně povedl a sama jsem měla z dosažených výsledků velkou radost. Samozřejmě mi všechny disciplíny nevyšly úplně na sto procent, hlavně mě zklamala koule a výška, při které mne začalo trápit právě to koleno, takže jsem nakonec nemohla pokračovat ve skokanské soutěži. Na druhou stranu mi parádně vyšly zejména překážky a dosažený čas 15,60 sekundy mne opravdu velmi potěšil.

Ty máš za sebou už i nějaké reprezentační starty. Můžeš prozradit jaké?

Bára: Loni jsem se za Českou republiku zúčastnila v hodu diskem mezinárodního utkání do 15 let ve slovinském Mariboru. Přestože jsem tam vlastně poprvé házela těžším diskem, tak jsem skončila třetí, za což jsem moc ráda. Letos jsem pak byla ve slovenské Trnavě na mezinárodním utkání dorostenek do 17 let. Ale tyto závody byly takové zvláštní a moc se mi nepovedly. Jednak jsme házely za vysokých teplot přesahujících třicet stupňů, a jednak proti mně nastoupily docela urostlé soupeřky, z nichž jsem asi měla respekt a možná i kvůli tomu jsem nepodala to, co mám natrénované. Oba závody byly pro mě ale roz hodně velkým zážitkem.

Trénovat Báru vám asi dělá radost. Máte ve své skupině více takto nadaných atletů?

Trenér: V letošní deváté třídě jsem měl spoustu talentů a jako družstvo dosahovali perfektní výsledky, jako například letošní druhé místo dívek na republikovém finále atletického Poháru rozhlasu. To samé se podařilo loni chlapcům. V jednotlivcích však je to o tom, kdo jak k tomu přistoupí a kolik tomu člověk dokáže obětovat. Ve své tréninkové skupině mám minimálně další dva tři talenty, ale Bára tomu sportu dává rozhodně nejvíc. Ty výsledky pak vynaloženému úsilí zákonitě odpovídají, za což jsem konkrétně u ní moc rád.

Děkuji za rozhovor a oběma přeji, ať vaše úspěšná a plodná spolupráce nadále pokračuje.

RADEK PECINA