Pořadatelská služba i policie se chovaly tak, jako by šlo o přátelák k výročí 1. máje a ne o derby.
Kde se vzal, tu se vzal, ze země vyrostl Stankovič.
Tak tenhle hráč, ten než by kopnul levou....to by radši třikrát oběhnul náměstí!!!
Ohohohohooo, to jsem teda zvědav, co rozhodčí viděl.
Takhle rozzuřeného trenéra jsem ještě neviděl. Potkat ho v noci, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev.
Domácí dnes hrají takovou tužku, že by se i v Koh-i-nooru divili.“ … tak už víte?

Fotbaloví fanoušci již mají určitě jasno. Tyto hlášky mohli slyšet pouze, když se dívali v České televizi na zápas, při kterém na komentátorském stanovišti seděl JAROMÍR BOSÁK.

Jak se to stalo, že se Jaromír Bosák objevil v Úpici?
Jednoduše jsem byl osloven. Všechno záviselo na čase. Organizátoři mě poprvé kontaktovali na konci loňského roku a já jsem samozřejmě ještě nevěděl, jak to bude s odletem na olympiádu. Trochu jsem váhal. Naštěstí odlétám až příští týden, takže se to povedlo skloubit.

Prý vás do Úpice zvali už několikrát předtím…
Mám také takový dojem. (usmívá se) Ale tam byl ten problém, že vždycky mám práci a samozřejmě práci musím upřednostnit. Takže, vždycky to „odnesla“ Úpice. Teď to ale sedlo tak akorát a byl jsem rád, že jsem mohl splnit slovo, které jsem dal dřív.

Co jste říkal na úpický večer?
Byl fajn. Je důležité, aby se takové večery konaly, aby se lidé poznali. Zvlášť na malých městech, aby věděli, vedle koho žijí. Že ti lidé, kteří bydlí vedle v baráku, jsou třeba v něčem dobrý. V orientačním běhu, skialpinismu. Hned na sebe začnou koukat trochu jinak. A ti starší mohou být vzorem pro mladší. Tohle si myslím, že je třeba podporovat všema deseti.

Jak často se zúčastňujete podobných akcí?
Já právě jezdím docela často. Pokud mi to vyjde, tak jedu rád. Jednak poznám jiné prostředí a pak také to, jak si často stěžujeme, že lidé spolu moc nekomunikují, že společný a spolkový život, jako býval za první republiky, je už pryč. Tak si myslím, že tohle je právě návrat. Já jsem s lidmi docela rád. Tady se to potvrdilo, že když to vezmou do ruky šikovní lidé a zorganizuje se to, aby nebyla nuda, je z toho pro oceněné určitě hezký zážitek.

Pro vás tento večer byla určitě také příjemná změna, proti tomu, co zažíváte v televizi?
Jasně. Televize nemá kouzlo, že máte spojení s divákem. Tady to byl přímý kontakt a hned víte, jak lidé reagují a vidíte, jestli se jim to líbilo nebo nelíbilo. Myslím, že pro takového člověka jako jsem já, je přímá vazba důležitá a měl by ji vyhledávat. Mě to fakt baví, jezdit mezi lidi.

Během vyhlášení se promítali medailonky oceněných sportovců, který vás nejvíce zaujal?
Mě zaujal takový ten pětiletej klučina, blonďáček Patrik, že děla asi každý sport, na který si člověk vzpomene. (usměje se) A prý mu to pořád jde a je v nich dobrej. To je docela zajímavý.

Dobře. Tolik k Úpici a teď k vám. Aktuálním sportovním tématem číslo 1 je olympiáda. Jakým způsobem se vás bude týkat?
Já tam budu, tak jako tradičně na olympijských hrách, v roli člověka, který přináší rozhovory. Tentokrát dokonce dva denně, půjde o takových profilových deset, patnáct minut. Se sportovci, ať už úspěšnými nebo neúspěšnými. Záleží, jak se jim bude dařit. Docela se na to těším, je občas potřeba vypadnou z toho fotbalového šílenství.

Kolikátá olympiáda to pro vás bude?
Přímo… (začne počítat a jmenuje města) Tak je to pátá přímo v místě a předtím jsem si prožil asi pět olympiád v pražském studiu.

Je to pro vás rozdíl být na zimní nebo na letní olympiádě?
V podstatě ne, protože lidi musím poznat tak jako tak. Letní má tu nevýhodu, že těch sportů je tam daleko víc a těžko se to všechno sleduje. Ono se to ani nedá. Zimní má přeci jenom jiný rytmus, disciplín je míň a je taková lehce komornější. I kdy počkejte, použít slovo komornější v souvislosti s olympiádou, asi není úplně na místě. Ale je to prostě jednodušší.

Jak jste se letos připravoval?
Připravoval jsem se hodně. Musím o všech našich sportovcích znát, co se do mě vejde.

Kdy jste začal?
Ono je to průběžný, protože třeba o Martině Sáblíkové se píše několik let a člověk to musí průběžně sledovat. Ale když teď například vyhrála Šárka Pančochová (snowboardistka – pozn. red.) závod Světového poháru, byla to pro mě velká novina. Do té chvíle jsem o ní neslyšel. Hned jsem musel začít hledat, kdo to je, kde se vzala, co ji zajímá… I teď ,ten poslední týden, mě ještě nějaká práce čeká.

Tak si vás vyzkouším. Odtud z Krkonoš jedou do Vancouveru dvě olympioničky. Víte, které?
Tak to se přiznám, že místa narození jsem zatím nezkoumal. Troufnul bych si ale tipnout, že to bude mít něco společného s během na lyžích…. Jméno nevím.

Eva Nývltová.
Hmmm.

A ta druhá? Její jméno jste dokonce během večera sám řekl?
Že jsem ho řekl? Opravdu. To ani nevím. Martina…

Ne, ne, ale sportovního odvětví jste trefil. Karolína Erbanová?
Jóóó, Karolína Erbanová. To jsem nevěděl, že je odsud.

Z Vrchlabí.
Aha. No, tak vy odsud máte dvě želízka, jste teď měl asi dost práce, ne? (rozhovor přeruší žadatelka o autogram) Podle mě má větší šanci na úspěch Karolína.

Na to se vás chci zeptat. Jak si myslíte, že na olympiádě obstojí?
Karolína může něco zajímavého zajet. Nemyslím si, že to bude medaile. Jela sice skvěle na mistrovství Evropy, ale na ty kratší tratě jsou výborný Asiatky, Američanky, Kanaďanky. Na medaili ne, ale do desítky by to mohlo stačit určitě.

A Eva Nývltová, která teď šokovala osmým místem na Tour de Ski?
Já se zase bojím toho, že Rusky tam přijedou nazobaný a seberou většinu medailí. Přeci jen v tom běžeckém lyžování, poté co odešla Káča Neumannová, se ještě dlouho bude hledat závodnice, která bude schopná jezdit o medaili.

Kdy odlétáte?
Jedenáctého. To znamená těsně před zahájením.

Vím, že stále hrajete fotbal. Za koho?
Druhou třídu (okresní přebor). Chodím za béčko a jde o to hlavně nespadnout. I když teď to s námi po podzimu vypadá nahnutě. Moc netrénujeme. Je to spíš pro zápasu, na žízeň. Ale pořád to je soutěž, kde potkáte dobré fotbalisty. Fotbal mě baví, uvidím, jestli vydržím hrát do padesátky.

Co vy jako vášnivý golfista teď v zimě?
Byl jsem teď týden na dovolené na Mauriciu, tak tam jsem si golfu užil dost. Zase bohužel, to bylo jen osm dní, protože moc času teď nemám. Během olympiády to také nestihnu. Počítám, že až přijedu domů, tak už tady sníh bude dole, vytáhnu hole a poletím. Je to strašná droga.

Jaký sport jste ještě nekomentoval a chtěl byste?
Kriket. Miluju kriket, strašně mě baví. Komentoval jsem už snad dvacet sportů, ale kriket ne. Vždy, když jedu do Anglie na fotbal a zrovna v místní televizi běží kriket, což bývá většinou, rád se dívám. Je to krásný, starosvětský sport.