V Lublani se konalo veteránské mistrovství Evropy v atletice. Startovala na něm i čtveřice Chrudimáků. Největšího úspěchu dosáhl koulař VLADISLAV KONČICKÝ, který vybojoval zlatou medaili a stal se tak mistrem Evropy v kategorii nad 50 let. Skvěle si vedli i tyčkaři otec a syn Karel a Pavel Fiedlerové a Petr Juliš. Posledně jmenovaný získal dokonce v kategorii nad 35 let stříbrnou medaili za výkon 410 cm. Oba Fiedlerové byli ve svých kategoriích čtvrtí. Pavel ve stejné kategorii jako Juliš skočil 390 cm a Karel se mezi muži nad 55 let přenesl přes laťku vysokou 370 cm. Všichni čtyři veteráni stále získávají body pro družstvo AFK v krajském přeboru. A čerstvému evropskému šampiónovi jsem položili několik otázek.

Jste mistr Evropy a těch po Chrudimi moc nechodí. Řekněte něco o tom závodě.
Mistrovství Evropy veteránů, neboli masters v atletice, se konalo v hlavním městě Slovinska Lublani. Zúčastnilo se ho asi 3700 závodníků ze 40 zemí. V mé věkové kategorii startovalo ve vrhu koulí 24 vrhačů. Závodilo se ve dvou skupinách po 12. Po třech pokusech se z obou skupin vybrala nejlepší osmička, která si to pak rozdala mezi sebou. Do závodu jsem šel s papírově třetím nejlepším výkonem (15,28), kterého jsem dosáhl letos na veteránském mistrovství republiky v Šumperku. Po třech vrzích jsem vedl svoji skupinu s výkonem 15,44. Ve druhé skupině vedl Melynas z Francie výkonem 15,50. Ten byl také s nejlepším letošním evropským výkonem 15,75 jasným favoritem soutěže. Ve finále se mi v pátém pokusu povedl mimořádně technicky vydařený vrh (15,86) a Melynas, který šel na pokus hned po mě, to psychicky nezvládl, svůj pokus zkazil a přešlápl. V šestých pokusech se pak papírově druhý Fin Westlund zlepšil jen na 15,29 a potvrdil tak celkově třetí místo. Myslím, že jsem moc chtěl. Nejvíc ze všech.

Byla ve startovní listině nějaká slavná jména minulosti?
Veteránských závodů se hvězdy minulosti zúčastňují jen málokdy. Je to jiná skupina lidí. Z českých závodníků to myslím byl pouze diskař Gejza Valent, medailista z MS 1983. Zde byl druhý.

Prvním rokem závodíte v kategorii nad 50 let. Jak máte těžkou kouli?
V této věkové kategorii se hází už jen šestkou a po každých deseti letech jde váha koule o 1 kg dolů.

V minulosti jste s atletikou již skončil kvůli zdravotním problémům. Cítíte se nyní v pořádku?
V pořádku nejsem, jen se naučil se svým zdravotním problémem žít. Trpím genetickou vadou srážlivosti krve. Doživotně musím brát léky a chodit na pravidelné krevní testy.

Jak často trénujete?
Začal jsem s přípravou loni v říjnu. Po několika letech atletické nečinnosti byla moje počáteční výkonnost vpravdě žalostná. Trénoval jsem 5× týdně. Trénink trval přibližně 1,5 hodiny.

Vraťme se ještě do minulosti. Popište stručně svoji koulařskou kariéru, co pokládáte za největší sportovní úspěch a jaký máte osobák?
S atletikou jsem začal jako skoro každý na školních závodech. Od roku 1972 jsem se stal členem tehdejší TJ Transporta. Dosáhl jsem dorostenecké a později i juniorské reprezentace. Od 1978 jsem trénoval a závodil v profesionálních podmínkách v tehdejší RH Praha. Postupně jsem se zlepšoval až na 19,79, což je můj osobní rekord. Dostal jsem se do širšího výběru na OH 1984. Tam však z politických důvodů žádný československý sportovec neodjel. Reprezentoval jsem tedy pouze na Hrách dobré vůle v Moskvě. V tomtéž roce jsem pak kariéru vrcholového sportovce bez výrazného úspěchu ukončil. Odstěhoval jsem se zpět do Chrudimi, za kterou jsem pak ještě mnoho let závodil.

Atletika nikdy neměla nadbytek sponzorů, natož ta veteránská. ME jste hradil z vlastní kapsy nebo vám někdo přispěl? Na kolik takový „výlet“ přijde?
Veteráni si všechno hradí sami. Někomu se sponzora podaří najít. Většinou to bývá někdo z příbuzenstva. Svaz nepřispívá nic, a to ani mistrům světa. I já jsem si všechno hradil sám. Slovinsko bylo relativně levné. Byl jsem účastníkem organizovaného zájezdu, a tak mě to i se startovným vyšlo na necelých 10 tisíc. Byl to můj dárek sobě k padesátinám. Dražší je ovšem samotná příprava. Vrhač musí kvalitně jíst. Mám teď při 198 cm asi 110 kg. Podporovala mě jen moje přítelkyně. Dostal jsem od ní proteiny a permanentku na masáže. Spousta lidí mě fandilo, a i to mě velmi pomáhalo. Na začátku přípravy jsem snil o medaili. Stanovil jsem si hrubý systém přípravy a šel za svým cílem. Mám myslím dost zkušeností, znalostí a trpělivosti, abych trénoval účelně, něco nepřehnal a neublížil si. Byl jsem v pravý čas na svém místě a připraven ze všech nejlépe. Závěrečný ceremoniál s hymnou byl super.

No a na závěr se nám představte trochu i mimosportovně…
Pracuji jako vychovatel na Domově mládeže SŠPST v Chrudimi. Koníčky jsou veskrze sportovní. V posledních letech jsem spíš jezdil na kole a bylo možno mě vídat ve fitku. Teď si od atletiky na pár měsíců odpočinu a mezitím si nechám projít hlavou svoji případnou přípravu a účast na mistrovství světa, které je příští rok ve Finsku. Kdyby mi někdo alespoň trochu pomohl, bylo by to fajn.


Zdeněk Jirásek