Já bych asi byla pro eutanázii, můj strýc umíral na morfínu a byl to strašlivý pohled," řekla Šárka Klváčková. Veronika Nepovímová pracuje ve zdravotnictví: „S umírajícími lidmi se setkávám často a toto by bylo obrovské řešení pro spoustu lidí – mít možnost si vybrat…Ale obavám se té druhé stránky…zneužití eutanázie."
V Chrudimi slouží umírajícím lidem a jejich rodinám hospic. Jak vyplývá z ohlasů, které jsme zaznamenali, má toto zařízení velmi dobré hodnocení. „Chrudimský hospic podporuji od začátku snah o jeho vybudování. Mám osobní zkušenost s kamarádkou Maruškou z Domova sociálních služeb, která zde odešla. Prostředí úžasné, Maruška vzdor své diagnóze byla klidná a smířená," vzpomíná Iva Malinová.
Své stanovisko nám řekl i lékař Radoslav Svoboda: „Hospic je úžasný a pokud by byla dobrá paliativní péče doma, tak je eutanázie jen výjimečně nutná. A debata o ní mi připadá poněkud bezpředmětná protože neznám lékaře který by ji chtěl provádět. Já to určitě odmítám a o své pacienty se chci postarat i v utrpení a nechci je zabíjet. Dnes se lze o každého řádně postarat. Bohužel je to někdy problém. Eutanazie není řešení. Hlavně by se mělo domluvit ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem práce a sociálních věcí, aby paliativní péče nebyla podfinancovaná. Vím, o čem mluvím, protože mám na starosti se svými lékaři a sestrami šest domovů pro seniory, kde se potýkáme denně s problémy, které by měli řešit politici."
„Antieutanázie". Takto hovoří o opaku dobrovolného odchodu ze světa zdravotní sestra, která už dlouhá léta pracuje v zařízení pečující o seniory. „Myslím, že většina našich pacientů by v minulých letech normálně umřela. Teď stařečci ve svých více než devadesáti letech přestanou jíst, jsou smíření, klidní. Místo aby v klidu odešli, je jim do žaludku zavedena sonda a dostávají hydratační infuze. Tím je držíme uměle při životě a neptáme se jich, zda to vůbec chtějí," říká zdravotní sestra, která si nepřeje zveřejnit své jméno s ohledem na svého zaměstnavatele.