Nápad jako takový například vítá Jan Kouba, ředitel obecně prospěšné společnosti SOPRE CR, která v Chrudimi pomáhá bezdomovců i sociálně vyloučeným rodinám. „Bezdomovci mají mnohdy velké problémy sehnat peníze na jídlo. Nyní jsme jim schopní poskytnout maximálně balíček instantní čínské polévky," říká Jan Kouba s tím, že co se potravin týče, SOPRE je závislé na štědrosti donátorů.

„Už dvakrát jsme se zúčastnili Národní potravinové sbírky. Je to výborná věc, díky které jsme byli schopné připravit tašky s jídlem pro dvacet nejpotřebnějších rodin," poznamenává ředitel a jedním dechem zmiňuje i dalšího mecenáše, kterým je chrudimská jídelna Kruh zdraví. „Když naši klienti potřebují, napíšeme jim potvrzení a oni si mohou zajít do Kruhu zdraví pro jídlo," dodává Kouba.

„Večer už víme, co nám zbude, takže poskládáme, co dům dal – polévku, kaši, chléb, je to různé. Než abychom jídlo vyhodili, věnujeme ho těm, kteří to potřebují," potvrzuje ředitelka jídelny Dana Šťastná s tím, že na „večeři" k ní přichází zhruba 4 – 8 lidí týdně, a to nejen ze SOPRE ale i z řad klientů chrudimské pobočky organizace Péče o duševní zdraví.

729 tisíc tun potravin se ročně v Česku vyhodí.

Předsedkyně pardubické potravinové banky a zároveň ředitelka Oblastní charity Nové Hrady Blanka Vopařilová však vidí ve formulaci novely zákona poměrně velký problém. Nová verze totiž nařizuje obchodním řetězcům předávat i jídlo prošlé, nicméně potravinové banky zase nesmějí prošlé jídlo vůbec distribuovat. „Jídlo by nám zůstalo ve skladech a my nemáme peníze na jeho likvidaci," poznamenává ředitelka.

„Pokud je na potravině uvedena minimální doba spotřeby, je to doporučený údaj a od jeho výrobce můžeme získat certifikát, že po určitý čas je potravina ještě poživatelná. To jsou třeba kolínka, rýže, čočka atd. Jakmile je na obalu ale spotřebuje do… – to jsou třeba jogurty, tak ty po uplynutí lhůty nemůžeme distribuovat," vysvětluje Vopařilová.

Jak ředitelka dál poznamenává, potravinové banky neposkytují jídlo přímo lidem, ale rozdělují jej mezi organizace zajišťující sociální služby nebo přímo sociálním odborům jednotlivých měst, které potraviny dodávají těm nejpotřebnějším a zároveň jim pomáhají a učí je, jak si z darovaných surovin uvařit jídlo a motivují je k tomu, aby už napříště nebyli závislí na dodávkách jídla a uměli si jej obstarat sami.