Lidé už se většinou smířili s krajským uspořádáním, které bylo novinkou roku 2001, proto je nenapadá, že by o něm měli polemizovat. I po patnácti letech je ale důležité se ptát, jestli má současný systém správné nastavení a jestli je pro občany užitečný. Jeho kritici totiž poukazují i dnes na fakt, že kraje vznikly rozhodnutím politiků, kteří nebrali ohled na historické ani geografické souvislosti, proto se v některých oblastech proti nynějšímu krajskému uspořádání stále ozývají protesty.

JAROSLAV KUBERA, senátor za ODS 
a primátor města Teplice

Jaroslav KuberaZdroj: DENÍK/Zdeněk Traxler1. Byl vznik krajů před patnácti lety krokem vpřed?

Rozhodně ne. Klíčové je, že kraje vznikly uměle. Nemají žádný historický původ a proto ani lidé k nim nenašli vztah. Šlo o politické rozhodnutí, měly mít pár desítek pracovníků a podívejte se na ně teď, mají jich stovky. Dalšími velkými negativy je, že umožnily vznik kmotrů. A zánik okresů měl špatný dopad na bývalá okresní města. Jejich primátoři dnes musejí vynakládat činnost za celé bývalé okresy. Malým obcím pak chybějí okresní úřady a spolu s tím i přístup k financím.

2. Co kraje občanům přinesly?

Nepřinesly nic nového. Možná jen větší byrokracii. Daří se třeba integrovat krajskou dopravu, ale už ne mezi kraji. Některý region na tom možná vydělal. Když hejtman pochází z něj, tak mu pomáhá, ale na úkor ostatních.

3. Jak byste si představoval ideální regionální uspořádání?

Protože se nikdo neodváží kraje zrušit, i vláda se jich obává, tak bych se smířil s tím, kdyby znovu vznikly okresy. Do nich by se převedla část krajských pracovníků. Trochu by to pomohlo oživit samosprávu, která nyní vlastně neexistuje, je sešněrovaná a každý se bojí rozhodovat. Ale stát by byl nejraději, kdyby vůbec neexistovala.

RADKO MARTÍNEK, senátor za ČSSD bývalý hejtman Pardubického kraje

Hejtman Pardubického kraje Radko Martínek v redakci Deníku při on-line rozhovoru se čtenáři.Zdroj: Deník/ David Taneček1. Byl vznik krajů před patnácti lety krokem vpřed?

Nepochybně. Vznik krajů přinesl především potřebnou decentralizaci správy, bohužel ale v posledních letech jsme opět svědky plíživé snahy o zpětnou centralizaci a oslabení pravomocí krajů. Ministerští úředníci si totiž o sobě myslí, že jsou odborníky na všechno. Takže se množí všemožné kontroly samospráv a obcím a krajům jsou kladeny stále větší byrokratické překážky. Územní samosprávy jsou tak oklešťovány v samostatnosti rozhodování o svém rozvoji. Typickým příkladem je zákon o půdě.

2. Co kraje občanům přinesly?

Především to, že se přes všechny problémy podařilo zlepšit stav věcí veřejných, například regionální silniční sítě, do kterých předtím stát neinvestoval ani korunu, nebo zdravotnictví. A nejen to, zlepšení vidíme ve všech oblastech.

3. Jak byste si představoval ideální regionální uspořádání?

Ideální? Neexistuje. Současné územně-správní členění bylo výsledkem velkých kompromisů a dohod a je to prostě realita, se kterou musíme pracovat. Mně se také nelíbilo, že například moje domovské Svitavsko, které z větší části leží na Moravě, bylo zařazeno do Pardubického kraje. Ale je to vše, jak jsem řekl, výsledkem dohody. Než nějaké změny hranic krajů, bych spíše uvítal, aby kraje měly konečně stejný podíl na daňových příjmech jako obce, tedy kolem 70 procent. Dnes mají jen kolem 30 procent, takže jsou stále závislé na státních dotacích.