Čím jste sýrovou sbírku rozjížděl?
Začínal jsem samozřejmě s českými etiketami. Jednalo se v podstatě o místní sýry Průmyslu mléčné výživy třeba z Police nad Metují, Jaroměře nebo Broumova, které byly k dostání v obchodech. Pokud jel někdo známý třeba do severních Čech, tak jsem ho poprosil, aby mi tam koupil nějaký sýr a takhle se mi sbírka postupně rozrůstala. Časem jsem zjistil, že se v tom ztrácím, tak jsem je začal třídit a řadit podle výrobců. O etikety jsem si také psal přímo výrobcům.

Jakou jste měl taktiku při korespondenčním získávání etiket ze zahraničí?
Měl jsem na to určitý systém. Zjistil jsem si adresu, koupil jsem pohledy hrady a zámky, aby věděli odkud vítr vane, napsal jsem žádost ručně, a prázdnou obálku jsem oblepil množstvím těch nejlevnějších známek do potřebné hodnoty, a poslal to na tu sýrařskou firmu. A pak jsem čekal na odpověď. Někdo odepsal, jiný ne. Takto jsem získal etikety ze států, které dnes už neexistují NDR, Jugoslávie nebo Sovětský svaz. Vděčné na odepisování bylo Švýcarsko odtamtud jich mám přes tři tisíce.

Sběratelsky jsou vzácné i etikety z Bulharska nebo z Rumunska, protože z těchto chudých států se sýry moc nevyvážely.

Vzpomenete si na nějakou etiketu s příběhem?
Jednou se mi stalo, že jsem si napsal o etiketu a nedočkal jsem se odpovědi. Byl jsem z toho docela rozmrzelý. Ale pak přišly Vánoce a já ji měl pod stromečkem. Manželka ji totiž schovala, když přišla poštou, a měla pak pro mě zadarmo pěkný dárek pod stromeček.

JAN SAMEK má ve své sbírce přes 19 tisíc etiket od sýrů. Jsou mezi nimi hlavně evropské, ale i z Ameriky a mezi exotické považuji etikety z Argentiny, Islandu, Kuby nebo z Tuniska.Z Československa jich má kolem sedmi tisíc. Zdroj: Deník/Jiří ŘezníkKdyž vám někdo přinese etiketu, tak jak se v tom množství vyznáte jestli ji máte nebo nikoliv?
Základ je to mít rozdělené podle firem a států. Když někdo přijde s etiketou, tak jsem schopen do pěti minut zjistit, jestli ji už mám nebo ne. Teď to je to v té globalizované Evropské unii trochu komplikované tím, že například firma Prezident je sice francouzská, ale já zjistím, že ten sýr je vyroben v Polsku.

Jaký máte vztah k sýrům jako k pokrmu? Který vám nejvíce chutná?
Mám rád jakékoliv sýry. Ale musím uznat, že když si koupím drahý sýr, tak je to opravdu na kvalitě znát. Je to jedna z mála jistot, že když je sýr drahý, tak je kvalitní. Mám rád ty takzvané plesnivé sýry. Hlavně to nesmí být ty lehké, co jsou bez chuti.

Máte v tom množství nějaké rarity, které už neexistují?
Mám i etiketu, na které je náchodský zámek. Ve sbírce nechybí ani etiketa z farmy Dostál, která vyráběla sýry v devadesátých letech v Suchém Dole.

Má sýrová sbírka nějaká pravidla?
Hlavní pravidlo je, že nesmí být cítit. Třeba olomoucké tvarůžky z Loštic mají krásné etikety, se kterými šly na vývoz. Musím je ale před zařazením do sbírky umýt.