Mezi učiteli se teď nemluví o ničem jiném.

Na funkci rezignoval ředitel jedné pražské školy, který ve vypjaté situaci během hodiny matematiky napadl slovně žáka a následně mu dal pohlavek. Žák poté vyhledal lékařské ošetření, jeho matka následně podala stížnost k školní inspekci, která ji označila za důvodnou.

Ulétly učiteli nervy a přehnal svou reakci, nebo si žák skutečně políček zasloužil? Fyzické tresty jsou dnes už daleko za hranou povoleného.

Z incidentu neexistuje žádný záznam a verzí, co se přesně stalo, je více. V každém případě ale vyvstává otázka jiná,  a v ní mají mnozí kantoři jasno: Zvládnout třídy plné stále sebevědomějších dětí bez toho, aby člověku povolily nervy, je stále těžší.

„Je těžké soudit případ, o němž veřejnost ani často nesoudní rodiče moc nevědí. Při podobných excesech by se neměly dělat unáhlené závěry, rodiče by měli přijít záležitost probrat nejdříve se školou. Jenže dnes je taková doba, že mnozí rodiče mají jasno: Za všechno může škola," posteskla si šéfka školských odborů za Královéhradecký kraj Růžena Rýglová.

A položila řečnickou otázku: „Děti jsou dnes ve škole nedotknutelné. Ale jsou nedotknutelné i doma?"

Podobně se vyjádřila ředitelka malé Základní školy v Bojanově na Chrudimsku Iva Pecinová.

„Víte, fyzické tresty jsou dnes už zakázané, ale… Pamatuji se, že když já jsem přišla ze školy a postěžovala si, že jsem dostala od kantora facku, obratem jsem hned od táty slízla druhou. Něco na tom bylo… Průšvih se vyřešil hned  a netáhlo se to jako kauzy s jedním políčkem dnes," řekla Pecinová. Stejnou vzpomínku na své dětství přidala i odborářka Rýglová.

Kantoři dnes moc možností, jak zvládnout neposlušné dítě, když jich mají navíc třicet dalších ještě učit, nemají. Zbyly jim jen domluvy, poznámky či důtky z chování. U tvrdších postihů už musí být opatrnější. „Pokud chceme za trest nechat dítě po škole nebo třeba nechat uklidit třídu, tak jen po domluvě s rodiči," uvedla ředitelka Pecinová.

Incident na pražské škole se stal poté, co se ředitel Koranda vrátil do hodiny ze školní jídelny, kde musel řešit agresivní chování jiného žáka. Dětem dal po dobu své nepřítomnosti úkol, když se ale vrátil, vládl ve třídě nepořádek.

Dál se informace různí a žádný záznam neexistuje.

Radnice uvažovala o Korandově odvolání, ten ale nakonec nedávno sám podal rezignaci.

„Chováte se jako blbci". „Od tebe to sedí."
Incident se odehrál letos 8. dubna na ZŠ Glowackého v Praze 8, kdy ředitel Miroslav Koranda napadl slovně žáka během hodiny matematiky 
a následně mu dal pohlavek. Žák po incidentu vyhledal lékařské ošetření, jeho matka následně podala stížnost k České školní inspekci, která ji označila za důvodnou.
Podle učitelů to byl mimořádný úlet vyvolaný vypjatou situací. „Pan ředitel musel během hodiny matematiky opustit třídu kvůli rvačce v jídelně, kterou učitelky nezvládaly. Třídě zatím zadal početní příklady. Když se vrátil, skupinka chlapců zlobila a na zadaných úlohách nepracovala. Poté, co je marně napomínal, řekl, že se chovají jako blbci. Jeden z nich na jeho slova zareagoval větou: 'Od tebe to sedí'," popsal situaci před pohlavkem výchovný poradce Základní školy Glowackého Martin Slabý.
Podle některých informací chlapce udeřil tak, že mu spadly brýle a rozbily se. Matka žáka, který už údajně jednou dostal dvojku z mravů, ve stížnosti podané radnici Prahy 8 uvedla, že syn po ráně neslyšel na jedno ucho a musel být tentýž den vyšetřen na ORL. Lékařská zpráva, kterou mají k dispozici Lidové noviny, ztracený sluch nezmiňuje, popisuje ale, že chlapec měl po políčku ještě v době vyšetření zarudlé ucho.
Ředitele se naopak zastaly desítky rodičů a také kantorů. Pod petici na jeho podporu se během pár dnů podepsalo asi 160 lidí.

Glosa: Kdy zfackuje žák kantora?

Nová doba. Kantor dá žákovi políček a stane se z toho kauza, která se rozmázne v celostátních novinách. Žák má dnes hlavně svá práva, až pak to ostatní. Kdyby naopak nafackoval on učiteli, ten by mu dnes mohl nanejvýš domluvit. S láskou vzpomínám na pana učitele Vokáče na základní škole. Kdo nedával pozor a bavil se v lavici se sousedem, vždy schytal přesně mířený projektil křídou do čela. To, co následovalo, bylo všem jasné. Křídu sebrat, přinést k tabuli, kde pak každý hříšník dostal ještě vytaháno za kosinky. Bolelo to. Hodně, takhle dlouho jsem už na špičkách nikdy neúpěl. Ale byl klid. A respekt. Problém se vyřešil ihned, na místě, nikdo si doma ani nestěžoval, protože by to nejspíš schytal ještě podruhé, a žádné trauma jsem si z těchto příkoří do života neodnesl.

Něco shnilého je (nejen) ve školství českém.   (kamil.dubsky@denik.cz)