„Kdyby v kalendáři bylo napsáno místo ,státní svátek' například ,prodloužení víkendu', vyšlo by to pro většinu lidí nastejno. Slavit historické události se u nás jinak než oficiálně příliš nenosí, a to platí i o konci druhé světové války. Jak jde čas, ubývá pamětníků a slábne historická paměť," poznamenal komentátor Deníku Ivan Hoffman. A jak dodal, svoboda by se u nás více oslavovala, kdybychom si ji vybojovali.

„Když odhlédnu od úřadů, které mají vyvěšování vlajek povinné, tak jinak si konec války dnes připomínají jen lidé starší 70 let, kteří jej zažili," posteskl si Stanislav Řehák z Hradce Králové.

Potvrzuje to průzkum veřejného mínění agentury CVVM. Lidé jsou sice zajedno, že je potřeba si státní svátky připomínat, 87 procent respondentů ale přiznalo, že právě výročí konce války nijak neslaví, pětina o něm dokonce ani neví. Pikantní je, že Vánoce a vlastní narozeniny se ocitly na opačném konci žebříčku: neslaví je pouhá tři procenta lidí.

Ostatně, výmluvně to dokládá zmatek v tom, jak se vlastně úterní svátek jmenuje: i v některých současných kalendářích najdeme označení „Den osvobození do fašismu", ačkoliv už od roku 2004 je to oficiálně „Den vítězství". Historie se přepisovala hned několikrát. Skoro čtyřicet let jsme výročí konce války slavili po sovětském vzoru až 9. května a říkalo se tomu „Den osvobození Československa Sovětskou armádou".

Následující úterý stejně jako to minulé skutečně vyzývá k tomu, vzít si v pondělí dovolenou a prodloužit si tak víkend. Letos nám kalendář vůbec přeje. Na čtvrtek a pátek vycházejí i červencové svátky věrozvěstů Cyrila a Metoděje a Den upálení mistra Jana Husa. Taktéž zářijový Den české státnosti vyjde na pátek a konečně, Vánoce navazují hned na víkend.