Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno L (pokračování)

Lichnice

Hrad u Třemošnice na Chrudimsku pochází z druhé poloviny 13. století, kdy ho vybudoval Smil z Lichhtenberk. V roce 1410 přešel do vlastnictví krále Václava IV.  a v jeho držení zůstal až do husitských válek. Hrad sice poté odolal  nájezdům Švédů, ale v roce 1648 přikázal zbořit jeho hradby vydal král Ferdinand III, neboť se obával, že se Lichnice stane ohniskem odporu a baštou nepřítele. Od té doby se hrad stal zdrojem levného kamene na stavbu vesnických domů a definitivní zříceninou.

Dnes návštěvníky uchvátí  rozlehlost celého areálu a rozhled do okolí.  V sezoně  je v jedné hradní budově přístupné malé hradní muzeum. Každý první únorový víkend se na Lichnici koná tradiční zimní táboření, při kterém jeho účastníci tráví noc ve stanech nebo pod širákem.

Litice

Hrad, založený v době kolonizace Podorlicka ve 13. století, dostal název po původním rodovém sídle Drslaviců a dosáhl svého vrcholu za Jiřího z Poděbrad ve druhé polovině 15. století, kdy   patřil mezi nejpřednější pevnosti v zemi. Veliké a nákladné úpravy, jež zde prováděl již jako český král, aby výstavbou nových hradeb, bran a mohutné věže ještě posílil pevnost tohoto sídla, zavdaly podnět k domněnkám, že se Litice měly stát Jiříkovým Karlštejnem. Na svém významu ztratil hrad za vlastnictví Pernštejnů na počátku 16. století. Ti objekt prodali Mikuláši z Bubna (1562). Bubnové si však později postavili zámky v Doudlebách a Žamberku a pro ně nepohodlné Litice se postupně měnily na zříceninu. Jeho první nejnutnější opravy jsou datovány rokem 1770. Před úplným zchátráním ho uchránily větší opravy v letech 1890 – 1894, kdy došlo i na zajištění rozpadlých zdí. V letech 1933 – 1935 přišlo na řadu částečné zajištění a konzervování zřícenin. Dnes hrad  nabízí vstupní bránu, hradní jádro, přední a zadní palác a věž. V sezoně tu jsou i zajímavé doprovodné akce, mj. Litické hvězdobraní nebo programy určené mateřským školám a žákům prvního stupně ZŠ.

Litomyšl

Významné město východních Čech, které se do podvědomí dostalo zásluhou dvou velikánů. Hudební skladatel Bedřich Smetana  se 2. 3. 1824 narodil v zámeckém pivovaře  a spisovatel Alois Jirásek na zdejším gymnáziu učil dějepis a zeměpis a zasadil sem děj své historické novely Filosofská historie.

V letech 1568 – 1581 za Vratislava z Pernštejna zde vyrostl reprezentativní renesanční zámek. Postavili ho Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostallis a  je charakteristický psaníčkovými a figurálními sgrafity na fasádách a štítech a dvěma velkými bitevními scénami na hlavním nádvoří. Posledními majiteli zámku byli až do konce II. světové války Thurn-Taxisové, kteří ho koupili v roce 1855 ve veřejné dražbě.  V roce 1962 byl zámek vyhlášen Národní kulturní památkou, v květnu roku 1999 přišel další významný okamžik – zápis na Seznam světového dědictví UNESCO. Výraznou stopu v Litomyšli zanechal sochař Olbram Zoubek. Spolu s dalšími vynikajícími výtvarníky Stanislavem Podhrázským, Václavem Boštíkem a Zdeňkem Palcrem, restauroval v období totality, kdy nemohl volně tvořit a vystavovat, sgrafitovou výzdobu pláště renesančního zámku. Práce trvaly celých 17 sezón. Galerii ve sklepení zámku tvoří stálá expozice  jeho soch z různých tvůrčích období. Od 12. 4. 2014 je rozšířena o voskové Srdce Václava Havla.

S městem je neodmyslitelně spjatý Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, který  je po Pražském jaru druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice a zároveň patří k největším pravidelným festivalům klasické hudby u nás. Koná se od roku 1949, letošní 56. ročník má termín 13. 6. – 6. 7. Od roku 1974 se koná i festival Mladá Smetanova Litomyšl, přehlídka hudebního mládí.

Do moderních dějin Litomyšle se zapsaly dvě významné návštěvy. 15. 4. 1994 se na zámku uskutečnilo setkání sedmi prezidentů středoevroských zemí – zúčastnili se ho: Milan Kučan (Slovinsko), Árpád Göncz (Maďarsko) Richard von Weizsäcker (Německo),Václav Havel ( ČR ), Thomas Klestil a Lech Walesa (Polsko), Michal Kováč (Slovensko) . 13. 7. 1995 sem přijel španělský král Juan Carlos I. s chotí Sofii. Litomyšl přivítala významného evropského panovníka po 99 letech – v roce 1896 tu byl rakousko-uherský mocnář František Josef I.

V roce 2000 byly zpřístupněny zrekonstruované Klášterní zahrady. Od roku 2010 se ve zdi zahrad nachází bronzový odlitek 90 milionů let staré fosilie pravěké ryby, kterou našli v zahradách dva studenti.

Lízátka

Tohle označení dostalo osvětlení Všesportovního stadiónu v Hradci Králové, které se poprvé rozsvítilo 20. 5. 1975.   Čtyři 55 metrů vysoké stožáry (každý o hmotnosti 45 tun) byly během jednoho měsíce zapuštěny v rozích stadionu deset metrů pod zem a tam uchyceny pouze čtyřmi šrouby, což tenkrát nemělo obdoby. Osvětlovací panely jsou kruhovitého tvaru o průměru 10,5 metru, na každém je umístěno 60 – 64 svítidel s halogenovými výbojkami 2000 W. Práce na projektovém řešení ocelové konstrukce, kterým se zabýval Stavoprojekt (ing. Morávek, ing. Škaloud), byly hotové v roce 1973. Vyráběla se v ZVÚ, o pilotové základy se postaraly Vodní stavby Praha. Investorem celé akce byl Městský národní výbor Hradec Králové. Montáž stožárů dělal Montas a veškerou elektroinstalaci včetně kabeláže a montáže svítidel  tehdejšího  typu 3500 W zajištovala firma ERAM. Svítidla  byla později nahrazena 2000 W a v roce 2013 vyměněno čtyřicet kusů za 1000 W.  Dozorem a zároveň hlavním stavbyvedoucím v akci Z byl diplomovaný technik Jaroslav Kott. V souvislosti s výstavbou nového stadionu se v současné době diskutuje o jejich využití či zbourání.

Lohniský Václav

Narodil se v roce 1920 v Holicích a v roce 1946 absolvoval pražskou konzervatoř. Svoji kariéru začínal jako herec v divadle Větrník a v divadle Mladých pionýrů. Od roku 1956 až do své smrti byl  šéfrežisérem divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) v Praze-Libni, kde se v roce 1958 stal ředitelem. Celkem režíroval 105 divadelních her. Působil také jako herec ve filmu, jeho filmografii tvoří 129 rolí.  K nejpopulárnějším patří Smrťák z pohádky Dařbuján a Pandrhola, doktor Chocholoušek z komedie Jáchyme hoď ho do stroje!, Hujer z komedie Marečku podejte mi pero!, byl ale také mnichem ve  filmu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice, hrál ve filmech Vyšší princip, Všichni dobří rodáci, Holka na zabití, Dým bramborové natě, Krakonoš a lyžníci. Tento  film se mu stal osudným: 18. 2. 1980 vystoupal na vysoký kopec odkud měl na lyžích sjet dolů,  dostal již čtvrtý infarkt a jeho srdce definitivně selhalo.

Lokálka

Hradecká hudební skupina, kterou založilo v roce 1974 sedm muzikantů z country skupiny Skomolous a trampské  kapely Úplněk – Magda Schlogerová (zpěv), Pavel Šonka (kytara, zpěv), Libor Sedláček (banjo a zpěv), František Kouba (housle, mandolína a zpěv), Ladislav Hübelbauer (kontrabas a zpěv), František Zapadlo (kytara a zpěv), Ladislav Straka (kytara, foukací harmonika, zpěv). Během prvních tří let  v kapele zpívaly Ivana Gregorová, Lenka Keclíková a Ivana Kovandová, v té době tu byli baskytarista Ladislav Habal, hráč na rytmické nástroje Jaroslav Železo a konferenciér Milan Kincl, u bicích se krátkodobě objevil trumpetista Jaroslav Vlček. Pak přišli klávesista Jiří Gregora, banjista Jiří Pirner a konferenciér Václav Souček.  Na olomouckém festivalu Porta získala Lokálka v roce 1978 čestné uznání a trampská písnička výhradního autora a kapelníka skupiny Ladislava Straky Blues vamberského špekáčku zazněla ve finále autorské soutěže. O rok později si Lokálka z Olomouce odvezla interpretační Portu a absolutní prvenství v hlasování diváků.

Její legendární vystoupení plnila sály hradecké Střelnice, kde bylo patnáct sezon vyprodáno. Po listopadu 1989 to byla vystoupení v zahradním Country areálu restaurace U letců.

Úspěšně se rozvíjela spolupráce s Československým rozhlasem, populární byly zejména kabarety Studia Čs. rozhlasu Hradec Králové natáčené v Kuksu, na kterých autorsky spolupracoval Darek Vostřel, vystupovali v něm mj. Helena Růžičková, Lída Vlášková, Jiřina Jelenská, Stela Zázvorková, Milan Sandhaus, Václav Dušek, Jiří Lír, Jan Skopeček, Vladimír Hrubý a celá řada dalších. Úspěšná byla i televizní spolupráce v Praze, Brně a Bratislavě.

V devadesátých letech minulého století došlo k dalším personálním obměnám (mj. Václav Šust, Karel Šust, Libor Kučera, Jiří Kindl, Vít Špičan). Po roce 1990 se Lokálka vrátila ze složení z konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let, které rozšířili René Hruštinec, Petr Havrda a Přemysl Dolan. Album  Lokálka live – Tragedy country získalo zlatou desku, postupně vznikla alba Jak nám zobák narost, Císařský řez a Co dům dal.

13. června 2009 ve čtyřiašedesáti letech zemřel kapelník Ladislav Straka a na jeho přání vstoupil do služeb Lokálky výtečný zpěvák a kytarista Radek Novák, o něco později alternuje u kláves Ivan Šmejda. Lokálka repertoár z pera Ladislava Straky hraje mírně obohacený dál, letos čtyřicátou sezonu, dnes ve složení: Přemysl Dolan, Jiří Gregora, Ladislav Hübelbauer, Radek Novák, Václav Souček, František Zapadlo.

Lokvenc Vratislav

Odchovanec náchodského fotbalu (nar. 27. 9. 1973) začal hrát profesionálně v roce 1992 v SK Hradec Králové (55 prvoligových zápasů – 8 gólů), odkud za dva roky přestoupil do pražské Sparty, s níž má pět mistrovských titulů (163 – 74). V sezoně 1999 – 2000 byl nejlepším střelcem ligy – dal 22 branek. V jarní části této sezony dal v utkání Sparta – České Budějovice 4:1 všechny čtyři branky.

Zahraniční angažmá začal v roce 2000 v 1. FC Kaiserslautern, kde odehrál čtyři sezony (116 zápasů – 36 gólů), pak byl jednu sezonu ve VfL Bochum (32 – 10). Hrál i nejvyšší rakouskou soutěž v týmu Red Bull Salzburg (45 – 9) a hostoval ve švýcarském celku FC Basilej (6). Aktivní kariéru skončil v roce 2009, kdy byl hráčem druholigového Ingolstadtu (23 – 6).

Je členem prestižního Klubu ligových kanonýrů. K 31. 5. 2014 v něm bylo zařazeno 60 hráčů, kteří vstřelili 100 a více ligových a reprezentačních branek. Lokvence řadí jeho 136 gólů na třiadvacáté místo.

Byl úspěšným reprezentantem – v jedenadvacítce odehrál 13 zápasů (7 gólů ) a v áčku dospělých 74 zápasů (14). Hrál na dvou mistrovstvích Evropy (2000, 2004) a jednom mistrovství světa (2006). Jeho největším úspěchem je zisk bronzové medaile na mistrovství Evropy v Portugalsku (2004). V současné době dělá skauta pro švýcarský prvoligový tým FC Basilej, kam doporučil např. brankáře Sparty Vaclíka.

O jeho první fotbalové krůčky se staral jeho otec (měl po něm křestní jméno, zdědil i přezdívku Šoula), který okusil druhou ligu v Náchodě, hrával v Dukle Tábor, Ústí nad Labem a pak se dal na dráhu trenéra (Náchod, Dvůr Králové, Česká Skalice, Červený Kostelec, Předměřice). V červenci tragicky zahynul u obce Holohlavy při automobilové nehodě, kterou zavinil hokejista Ladislav Lubina.

Longen Emil Artur

Dramatik, spisovatel, scénárista a režisér, vlastním jménem Emil Artur Pittermann se narodil 29. 7. 1885 v Pardubicích. V patnácti letech utekl z domova a přidal se ke kočovné divadelní společnosti, za což ho otec, významný advokát ve Vlašimi, vydědil. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, ale pro absenci na výuce byl vyloučen. Patřil k největším bohémům třicátých let minulého století, přátelil se s Jaroslavem Haškem a Egonem Ervínem Kischem.

Jako výtvarník se podílel na založení malířské skupiny Osma. V letech 1923 – 1930, působil v Divadle Vlasty Buriana, kde pracoval jako herec, režisér, dramaturg, autor i překladatel. Právě on měl lví podíl na úspěších krále komiků (byl první, který takto Vlastu Buriana označil). Psal pro něj hry i filmové scénáře – např. C. a  k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Hrdinný kapitán Korkorán, Pobočník Jeho Výsosti  nebo Nezlobte dědečka.  Je autorem scénářů Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání. Vzpomínky na Vlastu Buriana zpracoval v románu Král komiků, napsal knihu o Jaroslavu Haškovi či své manželce herečce Xeně Logenové, rozené Markové, která v květnu roku 1928 spáchala sebevraždu skokem z okna. Zemřel na perforaci žaludečního vředu 24. 4. 1936 v benešovské nemocnici, kam byl převezen z letního bytu v Poříčí nad Sázavou.

Lubina Ladislav

Hokejový básník se narodil 11. února ve Dvoře Králové a s hokejkou uměl neuvěřitelné věci. Patří mezi nejšikovnější útočníky pardubického hokeje, s týmem dvakrát vyhrál nejvyšší soutěž (1987 a 1989). V domácí soutěži odehrál 910 zápasů, jeho rekord překonal až 9. října 2007 Josef Řezníček. Vyhlášený kanonýr oblékal dres Třinec a Jihlavy, ale největší část své kariéry odehrál za Pardubice. Třikrát získal bronz na mistrovství světa a jednou na olympiádě. Úspěšnou hokejovou kariéru ukončil ve třetiligové Chrudimi v době, kdy mu bylo 40 let a dal se na trénování. Jako hlavní trenér vedl v extralize Kometu Brno, roli asistenta plnil v Pardubicích a Kometě. Od sezony 2014 – 2015 převezme Slavii Praha.

Během hokejové kariéry mu pověst kazily občasné výstřelky. V Třinci měl problémy s alkoholem, v Pardubicích boural pod jeho vlivem na křižovatce, v roce 1994 inzultoval maséra Sparty… Postupem času se ale velký bouřlivák zklidnil. Nejhorší moment prožil v červenci roku 2008. Zavinil dopravní nehodu, při které tragicky zahynul otec fotbalového reprezentanta Vratislava Lokvence. Ladislav Lubina za útěk od nehody a neposkytnutí první pomoci dostal dvouletý podmíněný trest.