„Prezidentská kancelář nejprve pošle do věznice fax. Věznice pak toho, kdo fax odeslal, požádá, aby zprávu o udělení milosti potvrdil. Říká se tomu prověrka jistoty. Někdy si vězeňská služba ještě telefonicky ověřuje, zda byla milost skutečně udělena. Jakmile kancelář prezidenta zprávu potvrdí, začíná proces propouštění," vysvětluje Ortman.

Jiří Kajínek
Deník má dopis od Kajínka. Nebudu mít problém si zvyknout na svobodu, píše

Nejprve dozorci oznámí vězni, že mu byla udělena milost. Pak následuje lékařská prohlídka, která trvá zhruba dvě hodiny. Lékař zaznamená, v jakém zdravotním stavu omilostněný opouští věznici. Poté následuje přebírání věcí. Ty jsou uloženy ve skladu, archivovány a zapsány na seznam.

Odškrtává se položka po položce – peníze včetně haléřů, drahé kovy, oblečení, doklady, které už třeba neplatí. Věci se dávají do vaků, protože bývalý vězeň nemá žádná zavazadla. Pokud si něco nechce převzít, nemůže ho nikdo nutit, aby si věc odvezl. Může třeba televizi, pokud nějakou měl, darovat spoluvězňům.

Nakonec omilostněného vězně doprovodí eskorta ke dveřím věznice. Vychází ven jako svobodný člověk. „A jako svobodný člověk také přebírá zodpovědnost za to, co s ním bude dál. Věznice nemá žádnou povinnost propuštěného vězně někam odvézt anebo mu pro první noc zajistit ubytování. Je pouze na něm, zda odjede taxíkem, jestli pro něj někdo přijde, kde bude spát," dodává Ortman.

Věznice na hradě Mírov.
Kajínek má přivést turisty do Mírova. Lidé uvidí i okno, kde přepiloval mříž