Nejrizikovější skupinou jsou v tomto směru především děti a mladí lidé, kteří se masově pohybují na internetu. Obětí tzv. kyberšikany se však teoreticky může stát kdokoliv.

Příklady znají

„Kyberšikana je zjednodušeně řečeno ubližování, ztrapňování, obtěžování, ohrožování, zastrašování jiného člověka (oběti) s využitím internetu, ale třeba i mobilních telefonů," vysvětluje tiskový mluvčí chrudimské policie Jiří Tesař, který v rámci prevence pořádá na základních a středních školách na Chrudimsku pravidelné besedy se studenty. Naposledy si takto povídal nejen o tématu kyberšikany před několika dny se studenty prvních až třetích ročníků Středního odborného učiliště obchodu a služeb v Chrudimi.

„Každou besedu začínáme definicí. Studenti většinou vědí, o co se jedná, a jsou schopni uvádět i případy takového jednání, třeba i ty, s nimiž se sami setkali," říká Jiří Tesař, který podobných setkání na školách absolvuje za rok i pětadvacet. A co školáky ohledně této problematiky nejvíce zajímá? „Starší děti a studenti se většinou setkávají s kyberšikanou v rámci partnerských vztahů. Nejčastěji se ptají, co mají dělat v případě, že jim prostřednictvím mobilních telefonů vyhrožuje a znepříjemňuje život bývalý partner," uvádí Jiří Tesař.

Zničující následky

Konkrétními případy kyberšikany se zabývají jeho kolegové i na Chrudimsku. „V loňském roce jsme například řešili případ, kdy si studenti deváté třídy na jedné základní škole vybrali ze svého středu jednu studentku, kterou poté ponižovali a zesměšňovali prostřednictvím sociální sítě Facebook. Dokonce došlo i na vyhrůžky," popisuje Tesař.

Pachatelé si přitom často ani pořádně neuvědomují, že se dopouští nějakého trestného činu. A že může mít pro jejich oběť mnohdy zničující dopad. „V případě, že se šikanovaný nedokáže s nepříjemnými zážitky vyrovnat, může si s sebou nést následky po celý život," říká školní psycholožka Pavlína Tlustošová, která pracuje ze Základní školy v Proseči. Existují i případy, kdy je oběť šikanou dohnána až k sebevraždě.

Útoky vedené prostřednictvím internetu přitom mohou mít podle Tlustošové mnohdy ještě větší dopad než klasická šikana, která je páchaná v reálném prostředí. Zesměšňující a ponižující poznámky týkající se oběti se totiž internetu mohou dostat k většímu množství lidí. „To je pro oběť samozřejmě vždycky horší," souhlasí Tlustošová.

Mlčeti není zlato

Pro policii je v potírání klasické i kyberšikany největším nepřítelem mlčení obětí. „O řadě případů se nikdy nedozvíme," souhlasí policejní mluvčí Jiří Tesař.

A důvod, proč si šikanovaný člověk raději nechá své utrpení jen pro sebe? „Těch je opravdu mnoho. Může se jednat o strach z agresora, nebo třeba obavu z odsouzení okolí," vypočítává Pavlína Tlustošová a dodává: „Mnohdy si oběti prostě nevědí s danou situací rady a netuší, jak mají jednat."

Nejen pro podobné situace už řada škol využívá služeb školních psychologů, radu a pomoc ale může i výchovný poradce, nebo třeba učitel, k němuž má žák důvěru. Mlčení vede k pomoci jen málokdy.

Zalepte webkameru. Nevíte, kdo se může dívat

Pohyb na internetu je pro někoho nutností, pro jiného zábavou. Nese s sebou ale i řadu rizik, která si ne každý uvědomuje. A to není jen případ počítačového viru, který vám v nejhorším případě může během chvilky zablokovat celý přístroj.

Existují jednoduché programy, které se stáhnou do počítače a pracují, aniž byste o nich věděli. Někdo jiný díky nim může sledovat, co právě děláte, co máte na ploše, jaká máte uložená videa, fotografie, komu a co posíláte. Dozví se nejen vaše soukromá citlivá data, ale třeba i různá přístupová hesla nebo kódy k internetovému bankovnictví.

A nejen to, díky webovým kamerám vás doslova vidí. Kamera se může tvářit, jako by nebyla provozu, ale přitom vás někdo na dálku u počítače může sledovat. Už jen ten pocit je nepříjemný. Podobný trik navíc mohou využít i tzv. tipaři, kteří si tímto způsobem zjistí, zda máte v domácnosti něco, co by se jim vyplatilo ukrást. Jednoduchou ochranou je webkameru v době, kdy ji nepoužíváte, přelepit například neprůhlednou páskou.

Informace mohou „tipaři" získávat i díky sociálním sítím. Dejte si proto pozor, co o sobě ve virtuálním prostoru zveřejňujete. Některé děti se třeba právě prostřednictvím sociální sítě chlubí, co dostaly k narozeninám, co doma mají, kam a na jak dlouho odjíždějí na dovolenou. Což je naprosto ideální návod pro zloděje, který tyto informace využije. Jednou z možností ochrany je omezit např. na Facebooku, kdo uvidí vámi zveřejňovaný obsah. Chraňte své soukromí třeba ale i tím, že nevkládáte na web například intimní fotografie, přestože si myslíte, že je máte dobře zabezpečené.

Rizikem může být i seznamování prostřednictvím internetu. Nemáte totiž jistotu, že údaje, které o sobě daný člověk uvádí, jsou pravdivé. Falešná může být i fotografie. Na druhém konci tak nemusí být pouze potenciální partner či kamarád, ale i nebezpečný násilník nebo deviant. V takovém případě už může jít i o ohrožení života. Pro ty, kteří už se přesto rozhodnou setkat s protějškem z internetu, platí zásada, která jim může i zachránit život. Domluvte si setkání na místě, kde se vyskytuje hodně lidí a například on něm víte, že je monitorováno kamerovým systémem. Při případných potížích totiž může být „neznámý" snadněji identifikován a následně i dohledán.