Iniciativa Děkujeme, odcházíme! se ve zdejším špitálu rozjela právě z jeho popudu. Nejprve několik triček, logo akce na pláštích hrstky doktorů, posléze založení Lékařského odborového klubu, který v nemocnici dosud neexistoval. Co se změnilo u sedmadvacetiletého anesteziologa Michala Šnajdra od začátku protestů?
V kostce řečeno: všechno. Třeba to, že už není anesteziologem a z Ústí nad Orlicí odešel zpět do místa svých vysokoškolských studií. „Třetí den makám v Olmíku, šest let jsem tady studoval, město znám, bydlení je super,“ pochvaluje si mladý lékař návrat na Hanou a dále popisuje, kam vedly jeho poslední kroky: „Školím se na praktika v ordinaci soukromého praktického lékaře, potrvá to tři roky.“
Než bude z Michala Šnajdra kovaný „obvoďák“, nemocnici se stejně nevyhne. V rámci školení jej čeká například sedm měsíců na interním oddělení. Mladý lékař ale svého rozhodnutí nelituje, hodnotí ovšem opatrně. „Po třech dnech těžko soudit, ale myslím si, že do budoucna to bude určitě lepší. Se soukromou praxí člověka netrápí služby, je pánem svého času. Kolik tomu dá, tolik bude mít. Ale časově je to určitě daleko volnější než v nemocnici,“ míní Šnajdr.
Iniciativa Děkujeme, odcházíme!, do níž se sedmadvacetiletý lékař aktivně zapojil, nyní vrcholí. A posun proti skromným začátkům je podle něj znát. „Daleko víc doktorů s akcí sympatizuje, informovanost stoupla, o věci se diskutuje. Rozjelo se to ve větším, jsem z toho překvapený. Podařilo se nám v Ústí založit místní organizaci LOK. I lékaři, kteří neuvažovali o výpovědi, nyní podávají výpovědi z pracovních dohod, tedy přesčasů,“ komentuje dění posledních dnů a týdnů.
S koncem února končí u většiny lékařů dvouměsíční výpovědní lhůta, času na dohodu už příliš nezbývá. Michal Šnajdr i během vrcholící zdravotnické krize zůstává optimistou. „Změna nastat musí, bez akutní péče se neobejde žádný kraj, nemocnice, město. Ze začátku to vypadalo celkem slibně, našly se dvě miliardy, ale garance nejsou vůbec zaručeny. Bude to ještě tvrdý boj a jednání, ale určitě to nějak dopadne a dobře. Jsem velký optimista, v opačném případě bych akci v Ústí nerozjížděl,“ říká s úsměvem lékař a svůj odchod z Ústí glosuje stručně: „Určitě se mi stejská, ale život jde dál.“

JAN POKORNÝ