Bernardo Reveco–Alvarez je 26letý Angličan. Žije a pracuje v Pardubicích – už dva roky jako personalista. Pochází z Oxfordu, kam jeho rodiče přišli jako přistěhovalci. Denně teď sleduje zprávy, které z přicházejí z Velké Británie.

„Stydím se za to, co se u nás stalo. Jsem v šoku, že se něco takového může stát právě ve Velké Británii,“ říká.
Příběh na začátku je prostý. Ozbrojení policisté zastřelili při zatýkání gangstera a drogového dealera, který na ně mířil pistolí. „V Anglii je zakázáno mít u sebe jakoukoliv zbraň – třeba i malý nůž. Ani policie nenosí střelné zbraně. Pokud ano, pak jde o zločince, u kterého stoprocentně vědí, že je ozbrojený a nebezpečný. Bohužel právě tahle událost se stala rozbuškou, která vyvolala po protestu rodiny zastřeleného násilnosti a rabování,“ tvrdí Bernardo.

Jiná mentalita

Bernardo říká, že lze stěží jmenovat jednu jedinou příčinu, proč k celé situaci došlo. Svou roli hrají sociální, rasové i kriminální problémy. V Anglii je oproti České republice skutečně jiná mentalita. Lidé ve čtvrtích žijí v určitých komunitách, kdy je vzájemná znalost sousedů důležitá. Stává se ale, že komunita přistěhovalců se uzavře do sebe a začne tichá nevraživost vůči veškerému okolí.

„Vyrostl jsem v Oxfordu. Řekli byste klidné až snobské město, ale tak to není. V každém městě jsou čtvrti a ulice, kde se nemůžete cítit bezpečně, kde je ve vzduchu patrné napětí. Existují tam gangy a máte téměř jistotu, že vás přepadnou. Stejné je to i v Oxfordu. Čtvrť, kde jsem vyrůstal, byla plná násilí,“ popisuje Bernardo. Dokonce i v jeho rodném Oxfordu už došlo k incidentu, kdy místní lidé zapálili McDonald. „Moje sestra pracuje v nemocnici v centru Londýna a cestou do práce potkávala davy násilníků. Hned za jejím autobusem policie dokonce uzavřela ulici. Rád bych teď byl s ní, abych věděl, že je v pořádku,“ uvádí.

Boj o dominanci

„Životní styl v Anglii by se dal popsat jako souboj o dominanci. Bohatší obyvatelé mají majetek, vliv. Ti chudí bojují o pozice v gangu. A teď se jim naskytla jednoduchá příležitost ukázat sílu všem ostatním. Důvod řádění by se dal v podstatě vyjádřit slovy: Proč ne?“ Násilnosti se i z tohoto důvodu rozšířily velmi rychle do dalších částí země. Jakoby jinde kopírovali chování vzbouřenců, protože viděli, že se jim nic nestalo, takže proč by se něco stalo těm dalším.

Selhání výchovy

Co bylo vlastně hlavním důvodem toho, že trvalo tak dlouho, než se podařilo násilnosti zvládnout? Důležitý faktor, který sehrál významnou roli, bylo podle Bernarda nezvládnutí výchovy – společnosti i rodičů. „V Anglii je něco nepochopitelného i pro mě. Když trestáte vlastní dítě, když ho udeříte i plácnutím přes ruku, můžete skončit ve vězení. Rodiče a starší nemají autoritu, děti jsou nedotknutelné. Dětem tak chybí disciplína. A stejné dilema teď řeší i policie. Neví, jak zasáhnout, neví, co je přiměřený zákrok. Bojí se zasáhnout tvrdě, přestože je to třeba, protože se na ně okamžitě sesype hromada aktivistů, kteří je ihned nařknou z brutality,“ konstatuje Bernardo.

(sejk, msu)