Co v lese roste v květnu? 'Kudláček' to ví zcela přesně

Jiří Laštůvka „Kudláček“ se letos opět vrací na stránky Chrudimského deníku. Jeho houbařské zápisy budeme po vzájemné dohodě přinášet našim čtenářům ve středu jednou za dva týdny. A protože nám tento osobitý mykolog poskytl hned dva příspěvky na téma „Co roste v květnu“, přinášíme je v jednom příspěvku. Další článek vyjde za dva týdny a věříme, že už se to v lesích bude hemžit jedlými druhy hub.

Po velkém suchu a nočních směnách mi to nedá a vyrážím do nadmořské výšky kolem 350 metrů. Vybírám si jižní stráně, svahy, kde se sluníčko opírá, ale zároveň všechno vysychá. Po hodinovém bezúspěšném hledání kovářů, narážím v krásné dubině na druh řasnatek, které se bez mikroskopického určení nedají 100% určit. Mezi řasnatkami jsou miniaturní a minimální rozlišovací rozdíly, čili je potřeba mikroskopu. Řasnatka – Peziza mi udělala radost. Tento druh neroste tak často a občas se jedná o vzácné, ohrožené druhy, které jsou řazeny v červené knihy.

O několik metrů dál se rozprostíral menší mokřad, kde se i za velkého sucha drží větší vlhkost. Po obvodu mokřadu se objevují malé trsy třepenitky svázčité - Hypholoma fasciculare a pěkný trs hnojníka nasetého - Coprinus disseminatus, několik centimetrů od hnojníků roste několik křehutek vodomilných - Psathyrella piluliformis.

Po neúspěšném, nulovém výsledku na hříbka kováře, jsem se zkusil při zpáteční cestě zastavit na májovkovišti. Nezklamalo, ale spousta větších plodnic bylo již zaschlých, scvrklých a nečervivých, což bylo dobré znamení a šup se všemi většími plodnicemi do košíku. Malinkaté plodničky jsou nechané na místě a čekají na dešťovou nadílku. U cesty kde pravidelně parkuji, nacházím chřapáče žebernatého - Helvella costifera. Tento druh mě o to více těší, protože je z hlediska ohrožení řazen do kategorie CR (kriticky ohrožený) a o biotopu ani nemluvím.

Na internetu se už objevilo několik kovářů, křemenáč a kozák březový a dokonce i hřib plstnatý, to je impuls vyrazit do terénu. I když jsem se zařekl, dokud nezaprší nepůjdu. Každého vášnivého houbaře ani sucho neodradí, čili přes velké sucho vyrážím do mého nejoblíbenějšího revíru. Po navštívení nejoblíbenějších kovářových a křemenáčových místeček, jsem byl opět bez úspěchu. Po celém revíru velké sucho. Jediné co se potkávalo, bylo několik chorošů na pařezech a kmenech stromů. V mém rajonu mám několik vodních pramenů. Jeden pramen se rozlévá do osikoolšiny. Vytváří měkký mokrý houpavý podklad, na kterém mi roste každým rokem čapulka bahenní - Mitrula paludosa. Přes velké sucho byl mokřad z poloviny zaschlý, což čapulkám vůbec nevadí a krásně rostou. Množství čapulek se nikdy nedá spočítat, ale troufnu si napsat, že jich tu momentálně roste na stovky a bude jich přibývat. Mezi čapulkami se objevila i vodnička potoční - Cudoniella clavus.Při zpáteční cestě podél potůčku rostla křehutka hnědošedá - Psathyrella spadiceogrisea.

Ze soboty na neděli nám pěkně sprchlo. Podle radarových měření tady spadlo kolem patnácti milimetrů srážek, což je velice dobré a konečně bychom se mohli dočkat prvních hřibovitých druhů. Uvidíme.