Na otázku, co to je vankúš děti ze 4. A Základní školy Dr. J. Malíka děti odpovídají sice po chvíli, ale správně: „Polštář." Mačku už žáci poznají bez prodlevy, stejně jako čučoriedky.

Zkusím tedy těžší slovo pozerat, avšak ani to žáky nevyvede z míry. Ozve se sice menší počet hlasů, ale přesto správně: „To je koukat," odpovídají. Sáhnu po posledním slovu: „Co to znamená ponuka?" Tady se teprve děti zastaví. Nevědí. „Mrkat?" Zkouší jeden žák. „Polykat?" Navrhuje další. Bohužel špatně, takže po chvilkovém tichu odpovídám sám, že slovo znamená nabídka.

„Já mám babičku, která se narodila na Slovensku," říká Rebeka Tomková. „My jezdíme do Tater na dovolenou, my máme satelit, kde chytíme Markízu a Jojku," prozrazují další žáci, kde se slovenským slovům naučili.

„Minulý týden jsme si četli slovenskou pohádku. Děti tomu v kostce rozuměli, čemu ne, to jsme si vysvětlili," říká učitelka Jitka Krausová. „Pro nás to bylo samozřejmé rozumět slovensky, ale děti se učí už jen některá slovíčka z dovolených a od příbuzných," dodává Krausová.

LUKÁŠ VANÍČEK