Prostřednictvím Chrudimského deníku si můžete přečíst jejich příběhy a finančně či materiálně naše budoucí maminky podpořit a pomoci tak jejich nenarozeným ratolestem ve šťastném startu do nového života. Materiální nebo finanční dary můžete přinést přímo do Krizového centra v Chrudimi Lucii Malátové.

Dárcovská akce má pomoci těhotným klientkám z Domu na půl cesty v Hrochově Týnci.

Příběh Katky

Jmenuji se Katka, je mi 23 let, jsem v 6 měsíci těhotenství a čekám druhé chlapečka. První syn se jmenuje Milánek, je mu 5 let. Nyní je v péči mé matky v Nymburce.

Do jeho dvou let jsem ho v péči měla já. Odebrání mého syna zavinilo to, že mě s mým bývalým přítelem vystěhovali na ulici a neměli jsme kam jít, jelikož můj bývalý přítel nechodil do práce, bral drogy. Bylo to velmi těžké smířit se s tím, že přijdu o dítě. Žila jsem na ulici a pod každodenním nátlakem přítele, nevěděla jsem si rady, byla jsem zoufalá. Zakazoval mi navštěvovat rodinu i syna, bil mě, nutil užívat drogy a brát si půjčky, toto trvalo 3 roky. Před rokem ho zavřeli do vězení za těžké ublížení na zdraví. Ulevilo se mi. Obnovila jsem vztahy a kontakty s rodinou i se synem. Bydlet s nimi však nemůžu.

Nyní mám nového přítele (stále studuje), se kterým čekám chlapečka. Bydlíme v domě na půl cesty, i když po finanční stránce to dobré není, ale za to mám lásku, oporu, bydlení a radost z druhého těhotenství. Děkuji za každou pomoc a vážím si Vaší ochoty.

Příběh Markéty

Jmenuji se Markéta. Je mi 20 let a čekám malé miminko se svým přítelem Lukášem. Bydlíme společně v domě na půl cesty v Hrochově Týnci. Dříve jsem bydlela v Týništi nad Orlicí a můj život do této doby nebyl jednoduchý, ale vím, že každý si něco prožil. Když jsem se narodila, byli jsme úplná rodina. Táta s námi bydlel až do mých třech let, potom odešel a s matkou se rozvedli. Pak jsme žili s nevlastním otcem, který mě měl rád do doby, než se narodila má sestra. Od té doby jsem v rodině působila jako „ uklízečka" a za vše jsem byla trestána. Rozhodla jsem se, že odejdu a zkusím to sama. Bydlela jsem se svým přítelem, ale po krátké době jsme se museli odstěhovat do garáže. Bylo to tam docela dobré, ale začala zima, takže jsme museli urychleně pryč. Neměli bychom dostatek peněz na topení a nechtěli jsme žít na úkor druhého. Po krátkém zvažování jsme se zkontaktovali s Lukášovými přáteli, kteří nám nabídli možnost využít Dům na půl cesty.

Půjčili jsme si peníze, abychom to mohli zrealizovat. Byli jsme se podívat do dvou zařízení, ale až to druhé jsme považovali za nejlepší variantu. Byl to dům na půl cesty v Hrochově Týnci. Od té doby je náš život lepší, těžké situace zvládáme s nadhledem a těšíme se, že dosáhneme svých cílů udržet si práci, mít své vlastní bydlení a zdravé dítě, které vyroste v úplné rodině.

Moc si vážím zájmu a pomoci lidí, kterým není lhostejné, jak žijí ostatní.

Děkuji za vaši pomoc.

(lm)