Největší „paseku“ tu napáchaly padající kmeny a větve stromů vyrůstajících v těsném sousedství říčky Žejbro. Starousedlíci se zlobí. „Před pár lety jsme sem zvali zástupce Povodí Labe i odboru životního prostředí z Městského úřadu v Chrudimi. Tehdy nám bylo řečeno: nekácet! Dnes bych nejraději té paní, která tehdy řekla NE, dal škodu zaplatit,“ nechává se slyšet Pavel Kalousek, jeden z poškozených obyvatel obce.

Podobně to vidí i ostatní majitelé domů. Na okraji Podlažic proto panovala před čtvrtečním setkáním občanů se zástupci Povodí Labe a odboru životního prostředí chrudimského městského úřadu bojovná nálada. „Chceme vědět, kdo se postará o torza poničených stromů. Podle našeho názoru se jedná o pozemek Povodí Labe,“ přidává se Libor Mihulka, jemuž padající kmeny způsobily rovněž nemálo škod i starostí.

Alespoň že lidé mají své domy vesměs pojištěné. Všichni teď věří, že se dočkají definitivního odstranění poničených dřevin. „Bojíme se. Stačí jen malý vítr a nalomené větva nám padají málem na hlavy,“ říká Jaroslav Pich.

To už mezi domky zastavuje automobil s Kateřinou Mrózkovou z chrudimského městského úřadu a s Alenou Jeřábkovou, zastupující Povodí Labe.

Už při prvním pohledu na břeh Žejbra je to jasné. „Stromy jsou natolik zdevastovány, že musejí být pokáceny,“ potvrzuje Kateřina Mrózková z odboru životního prostředí chrudimského městského úřadu. Majitelé domů a zahrádek snad ani jiný verdikt neočekávali.

Otázkou ale je, kdo se o nákladné práce v těžko přístupném terénu postará. Alena Jeřábková hájí na místě barvy Povodí Labe. „Tohle naše stromy nejsou, nejde o břehový porost,“ ukazuje žena postupně na většinu kmenů v těsném sousedství koryta. Diskuze nad podrobnou katastrální mapou se brzy mění v přetahování o každý kmen.

Lidé z Podlažic jsou připraveni přiložit sami ruku k dílu. Některé stromy však mají v obvodu i hodně přes čtyři metry – a s těmi si už běžná zahradní technika neporadí. A proč taky – kořeny velikánů jsou zpola ponořené pod hladinou vysychajícího Žejbra. „To jsou stromy Povodí,“ argumentují rozčilení lidé.

Katastrální mapa putuje z ruky do ruky, hranice na papíře půlí pařezy mnoha kmenů vedví. Aleně Jeřábkové není uprostřed rozčilených lidí co závidět. „Dobře, o tenhle topol se ještě postaráme,“ rezignuje po chvíli. Jinde ale namítá: „říkáte, že jde o náš majetek? Vidím tu plot a ohniště, tak už to asi náš majetek nebude,“ brání se Jeřábková rezolutně.

Označené stromy by měl podnik odstranit do konce září.