Letadlo ze Seče přestěhoval sběratel jen se svým synem

Položili jste si někdy otázku, kam se podělo dopravní letadlo Il 18, které před lety sloužilo jako originální restaurace v jednom ze sečských autokempů? Neskončil stroj třeba ve šrotu? Ale kdež! Kdysi populární letadlo stále „žije“, jenom se zařadilo mezi exponáty svérázné plzeňské soukromé sbírky letadel a vojenské techniky sběratele a leteckého fandy Karla Tarantíka. Sbírka čítá 50 celých a 20 nekompletních letadel a tanků z druhé světové války.

I když jsou exponáty většinou vraky bez motorů a mechanických dílů, představují kus vojenské historie a slouží k radosti návštěvníků.

Jde o stroje, které byly v šedesátých a sedmdesátých letech páteří letek NATO a Varšavské smlouvy. Mezi opravdové unikáty patří letoun Antonov AN-30, přezdívaný létající kamera, který kromě Air parku nikde jinde v České republice nenajdete.

Vraťme se ale k největšímu exponátu, „sečskému“ Iljušinu. O jeho existenci se Karel Tarantík dozvěděl již v roce 1994 a hned pojal úmysl letadlo získat. Podařilo se mu to ale až v roce 2001, kdy letadlo v kempu již dosloužilo. Stroj byl tehdy k mání za cenu kovového šrotu, jenže „drobný“ problém představovalo jeho pracné rozebrání a přestěhování.

„Kolik lidí to bude rozebírat,“ ptal se tehdejší správce kempu. „Když jsem řekl, že celou demontáž provedu sám se synem, správce jen údivem vydechl: Jestli to chcete dělat jenom vy dva, tak vám letadlo vůbec neprodám. Vždyť tady dávalo stroj dohromady 12 leteckých mechaniků z Ruzyně,“ vzpomíná Tarantík. Správce „zlomil“ až lstivým tvrzením, že mu pomůže početná parta kamarádů. Nakonec ale vše rozebral a přestěhoval opravdu jen se svým synem. „Trvalo to dva roky, než se u nás stroj objevil a další čtyři měsíce, než jsme ho sestavili,“ uzavírá sběratel.