Mirek odešel z ústavní péče, na ulici ale nezůstal

Jak to většinou bývá, jednoho dne do Domu na půl cesty zatelefonovala sociální pracovnice s tím, že by měl o tuto sociální službu zájem Mirek, který zanedlouho dovrší zletilosti a bude muset opustit ústavní výchovu.

A tak k nám do havlíčkobrodského Domu na půl cesty přišel ve svých 18 letech mladý pohledný muž s očekáváním poznat „nový a svobodný“ život. Mirek v té době úspěšně ukončil střední odborné učiliště obor zednické práce, ovšem neměl žádnou představu, jak se hledá práce.

V Domě na půl cesty se účastnil výukových a výcvikových seminářů, kde se například seznámil s problematikou zákona o zaměstnanosti a zákoníkem práce, dozvěděl se, proč je důležité zaevidovat se v nezaměstnanosti jako uchazeč o zaměstnání na úřadě práce a jak si počínat při přijímacím řízení.

Mirkovi se podařilo nastoupit do svého prvního zaměstnání. Po dobu pobytu v Havlíčkově Brodě se naučil i jiné potřebné dovednosti, jako například umět si rozpočítat peníze tak, aby vyšel s určitou finanční hotovostí na měsíc, starat se o domácnost, dobře vycházet se spolubydlícími i s okolím. Také mu bylo umožněno za finanční podpory Nadace Taťány Kuchařové - Krása pomoci získat řidičské oprávnění na osobní automobil.

Co se týče rodiny, Mirek svého otce neznal a vzhledem ke špatné dosavadní zkušenosti matku nevyhledával. Ale měl mladšího sourozence, který také do své zletilosti pobýval v dětském domově. V dobrém vztahu s bratrem chtěl pokračovat, a tak po jednání se sociální pracovnicí mu bylo umožněno brát si bratra k sobě na víkendové návštěvy.

Z Domu na půl cesty odešel Mirek po půl roce. Nedávno zavítal do kanceláře, kde si zavzpomínal a pochlubil se dosavadní pracovní činností i bydlením s přítelkyní.