VYBRAT REGION
Zavřít mapu

"Mým úkolem je sloužit lidem," říká nový vojenský kaplan

Chrudim – Milan Novotný je voják. Na klopě jeho uniformy však můžeme spatřit i malý křížek, který napovídá, že v útvaru neslouží jako kulometčík nebo radista, ale jako vojenský kaplan.

29.1.2016
SDÍLEJ:

Kaplan 43. výsadkového praporu Milan Novotný. Foto: Lukáš Vaníček

Po absolvování tříměsíčního základního výcviku jej do služby u 43. výsadkového praporu v Chrudimi vyslal kardinál Dominik Duka. Nový jáhen tu rozhodně nemá za úkol orodovat u „toho nejvyššího" či za lepší počasí, ale slouží všem vojákům v praporu a pomáhá jim už jenom tím, že naslouchá jejich trápení.

Na úvod mi dovolte takovou zákeřnou otázku: jste více voják nebo duchovní?

Jelikož jsme v kasárnách, tak jsem vojákem, jehož specializací je duchovní. Na druhou stranu jsem duchovní, který musel přijmout službu vojáka, aby svoji práci mohl vůbec vykonávat. Možná bych to přirovnal k dávným misionářům třeba v Jižní Americe, kteří se museli stát částečně indiány, aby je tamní obyvatelé vůbec přijali. Pro sebe jsem voják a pro vojáky duchovní.

Tím jste chtěl být odjakživa?

Neměl jsem to vůbec v plánu. Býval jsem dobrodružnější, možná až trochu divoké povahy. Dělal jsem kanoistiku na divoké vodě jako juniorský vrcholový sportovec, potloukal se po lesích a lezl po horách. Patnáct let jsem se věnoval psychoterapii ve vězeních. Před rokem jsem byl vysvěcen na jáhna. Postupně se to ve mně dávalo dohromady a celé to vyústilo v jednom úderu, kdy jsem dostal nabídku stát se vojenským kaplanem.

Kdy jste doopravdy uvěřil?

Pocházím z ateistické rodiny. Maminka mě vedla ke kultuře a zasvěcovala do tajů dějin, takže jsem měl trochu předpřipravenou cestu. K víře jsem se dostal někdy v sedmnácti, kdy mi hlavou při jednom tréninku prolétla informace: „Hele, hochu, Bůh je." Od té doby se mě duchovní svět drží, i když víra čas od času kolísala. Lavíroval jsem mezi buddhismem a dalšími duchovními směry, než se ve mně křesťanská podstata prohlásila jako ta nejpravděpodobnější a nejdůvěryhodnější. K cestě duchovního mě inspiroval můj blízký kamarád – kněz, který mi tuto možnost navrhl, a mě naplnila radost. Tehdy jsem pochopil, že to asi bude ta správná cesta a vykročil po ní.

Jak jste se vlastně ocitl u praporu v Chrudimi?

Možná vzhledem k mému věku a fyzické kondici na mě Chrudim vyšla a dostal jsem nabídku zde sloužit. I když to nebyl nějaký záměr, uzavřel se tím jeden velký historický kruh. V letech 1964 – 66 u chrudimských výsadkářů sloužil můj otec a celý život o tom vyprávěl. Bylo mi asi deset, když mi věnoval útočný nůž, který ve službě jakože „ztratil" a zaplatil za něj 65 korun pokuty. Ten nůž mám s sebou ve skříňce. Maminka se tomu smála, že se Novotný po padesáti letech vrátil na místo činu.

Čeká vás nyní coby nováčka u praporu také doplňující intenzivní výcvik (DIV)?

Ano, říkali mi, že DIV je tu od toho, aby se při něm člověk divil. Zúčastním se také jarního výběrového řízení. Už jsem začal intenzivně trénovat a půjdu do toho na plné pecky.

Takže se budete účastnit i seskoků?

Na padáky se těším. Mě ty obavy vždy přitahují. Možná se v tom životě asi trošku potřebuji bát.

Asi se zeptám trochu vágně, ale co je funkcí vojenského kaplana?

Chci být mezi mužstvem tím, kdo je s nimi a kdo jim poskytne bezpečný prostor pro naslouchání s garantovanou stoprocentní mlčenlivostí. To se může vojákovi v případných nesnázích hodit. Proto se také chci s vojáky účastnit jejich výcviků, abych pro ně nebyl jen někdo, kdo sedí v teple kanceláře, ale plazí se s nimi ve sněhu a podobně.

Když za mnou voják přijde s nějakou bolestí, tak se o tom se mnou může otevřeně pobavit. Jen málokdy se hovor točí okolo náboženských témat. Je to hlavně o úlevě v podobě vypovídání se a sdílení svých obav a starostí.

Principem těchto „vojenských zpovědí" není rozhřešení na konci, ale zbavení se břemena tím, že jej mohou sdílet.

Budete v kasárnách sloužit i mše?

Jsem diákon, takže mše svaté nemohu sloužit. Vytvořil jsem si ale takovou spíše žehnací bohoslužbu, kterou sloužit mohu. I když vojáci nejsou příliš často věřící, tak je požehnání, takové to přání dobra do jejich života a práce, poměrně oslovuje.

U praporu sloužíte necelé tři měsíce, našli si k vám vojáci už cestu?

Zpočátku jsem si myslel, že tu budu sedat a hledat si práci sám, ale opak je pravdou. Nemám nouzi o rozhovory. Mým úkolem není přesvědčovat lidi na víru, ale sloužit lidem, aby jim bylo lépe na zemi. Často tak za mnou chodí pro radu, požehnání nebo medailonek sv. Michaela, který je ochráncem vojáků. Činnost tu je opravdu velká.

Autor: Lukáš Vaníček

29.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z prodejní výstavy konané v rámci Babího léta na Železných horách.

Autokemp lákal návštěvníky

Už se moštuje.

Už se moštuje

Při Rosické brázdě vystoupí i Duo Jamaha

Rosice – Dnes od 9 hodin se v areálu rosické tržnice koná Rosická brázda.

Na pétépáky se jen tak nezapomene

Chrudim – Včera dopoledne odhalili zástupci Chrudimi a Českého svazu PTP-VTNP ve vstupní hale Městského úřadu Chrudim v Pardubické ulici pamětní desku na připomínku nedobrovolné služby 182 příslušníků Pomocných technických praporů (PTP) z chrudimského okresu.

Z ulic a náměstí mizí vystavené fotky

Chrudim – Pětici chrudimských náměstí a jiných veřejných ploch teď zdobí výstava velkoformátových fotografií s tématem Národního geoparku Železné hory. Část vystavených tisků se zobrazením lomů i jiných atraktivních zákoutí krajiny na Chrudimsku už ale nenechavci stihli ukrást.

Houbařka přinesla desítky hřibů

Chrudim – Ve třech taškách Chrudimačky Věry Pitrové byste po jejím čtvrtečním výletu do lesa napočítali na šedesát dubových hřibů, třicet hřibů kovářů, ale také množství bedel, kozáků, klouzků a lišek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení