Z textu lze snadno vyčíst, že na zámku už dříve vybírali jiní: „Podniknuta podrobná prohlídka zařízení, konstatováno, že řada předmětů byla převezena již Nejvyšším účetnímu kontrolnímu úřadu, ministerstvu informací, řediteli Čs. rozhlasu Laštovičkovi…"

KDO DŘÍV PŘIJDE…

Komise seznala, že ti, co přišli dříve, nebrali celé soupravy, ale jen ty nejlepší a nejvhodnější kousky a nepotřebný zbytek na zámku nechali. „Některé soupravy nábytkové a čalounické byly tímto výběrem rozrušeny, až z nich zbyla špatně užitelná torsa," píše se dále v dokumentu.

Komise proto doporučila, aby když už se bude nábytek brát, ať se vybírají celé soupravy.

AŽ NA HRAD

Zápis obsahuje také několik stop, kam se část mobiliáře přestěhovala. A byly to věru zajímavé destinace:

„Pro Pražský hrad byla vybrána série 20 honosných kusů mobiliáře, většinou kopie francouzského nábytku z nejlepších období a mimo to kopie holandských intarzovaných stolů a skříní," uvádí komise.
Dále je pouze napsáno kam byl nábytek odvezen, jeho soupisy však chybí. Větší množství mobiliáře bylo dodáno ministerstvu zahraničí, mexickému velvyslanectví v Praze a speciálně několik kusů si ve Slatiňanech vybrala i manželka ředitele kladrubského hřebčína Jindřicha Steinitze.

PÁTRÁNÍ POKRAČUJE

„Momentálně potřebujeme utřídit jednotlivé podklady, zkorigovat je s dalšími seznamy, které máme k dispozici, a pak budeme oslovovat jednotlivé instituce s otázkou, zda tyto věci ještě mají a nechtěly by je zapůjčit zpět na zámek," popisuje další postup kastelán zámku Jaroslav Bušta.

„Zapůjčit" je v tomto ohledu zcela správné slovo, neboť, jak kastelán poznamenává, odvezený nábytek (minimálně jeho část) jako takový nikdy majitele nezměnil – stále jím je stát. Změnila se pouze instituce, která s ním hospodaří.